EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON
ŽABÍ STEHÝNKA
ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY
Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.
Autor: Ivan Laube ČEZ
Strana 32 z 44
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
iontovou vodivost, která
umožňuje, elektrickém poli mezi elektro
dami elektrolytu prochází proud.
Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných
na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké
plsti.
Použití galvanických článků velice široké,
například kapesních svítilnách (monočlán
ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových
přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných
vysílačích přijímačích, drobných přístrojích
(elektrické hračky, holicí strojky, magneto
fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd. Vodík
je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by
funkci článku. elektrolytu vytváří rovnováha klad
ných záporných iontů elektrolyt navenek
působí jako elektricky neutrální.). Oxidací
(„spalováním“) chemických látek nich
chemická energie mění energii elektrickou. Žápornou elektrodu tvoří zin
ková nádoba. elektrodě zůstanou
volné elektrony elektroda nabije záporně.
Galvanických článků existuje mnoho druhů. Svůj objev zveřejni] roku 1800
v Londýně. Mezi kladnou zápornou
elektrodou objeví napětí 1,05 V. Neutrální částice
uvolněné elektrodách neustále reagují mezi
sebou, elektrolytem nebo elektrodami.
Elektrolyt tzv.
Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný
italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827).
Elektrolyty
Elektrolyt kapalina, které dochází ke
štěpení molekul ionty záporné anionty
a kladné kationty.
divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb
iontů. 1. Mezi náboji ale rovnováha
a elektrolyt zůstává elektricky neutrální.
Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani,
způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených
vlhkou látkou. Výhodou Leclanchéova
článku nízká výrobní cena jednoduchá
konstrukce. Dnes nejvíce používají suché
články, jež mají mezi elektrodami pórovitou
hmotu nasycenou elektrolytem.
Původní články byly mokré tekutým
elektrolytem. Jeho svorkové napětíje 1,5 V. Tento zdroj stejno
směrného proudu mohl používat gal
vanickému pozlacování různých měděných
nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů.Elektrochemické články
Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani
(1737-1798) při pitvání žab zpozoroval
(vlastně první toho všimla jeho žena), že
sebou žabí stehýnka položená plechu při
dotyku operačního nože škubají, letech
1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů
s žabími stehýnky.
Elektrické pole mezi elektrodami připojenými
ke zdroji napětízpůsobí, seanionty pohybují
k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje
katoda (záporná elektroda). Při chemické reakci má
molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii
než součet energií částí, nichž vznikla.
Galvanické články
Galvanické články využívají chemickou
reakci, při níž uvolňuje energie formě
elektrického pole.
Cu měděná elektroda, zinková elektroda,
l proud, směr elektronů
Palivové články
Dalším druhem primárních článků jsou
perspektivní palivové články. Železná tyčinka provlečená víčkem
válce ode dna víčka měděného válce
izolována asfaltem. Galvanické články
mohou mít válcové, ploché hranaté tvary. Anionty při dopadu anodu
svůj náboj odevzdávají. Mylně domníval, že
cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“
elektřina.
Po dopadu zápornou elektrodu ní
kationty doplní chybějící elektrony vznikne
neutrální atom.-224 1.
Galvanické články patří mezi primární
články můžeme nich elektrický proud
odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“.
V nádobě pálené hlíny asi vysoké je
umístěn vysoký válec měděného
plechu.
Ovšem první elektrický článek možná fun
goval mnoho století dříve.
Ďepolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého
s grafitem slouží odstranění účinků vodíku,
jenž vylučuje uhlíkové elektrodě. Suché
články vlastně měly označovatjako vlhké,
protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil. Poněvadž vodík,
vyloučený kladné elektrodě, opět slu
čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje
se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým
se elektroda obalí. Elektrolytem chlorid amonný
zahuštěný pastou, aby neroztékal.
Jestliže svorky galvanického článku při
pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav,
elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové
elektrody elektrodu měděnou vodík se
vylučuje kladné elektrodě nebo uniká
z elektrolytu. Odtud pochází
i název pro dnešní galvanické články. Někteří vědci domní
vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila
vymačkaná šťáva hroznů.
Některé dají opakovaně nabíjet, protože
elektrochemické děje, které nich probíhají,
jsou vratné. Jako elektrolyt se
používá kyselina sírová (H2S 04).
Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem
našeho letopočtu?
Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup. Kladná
elektroda mědi (Cu) záporná zinku
(Zn). Montáž
suchých článků velmi jednoduchá. rozkladu elektrolytu
dochází účinkem stejnosměrného proudu.
Nejjednodušší galvanický článek skládá
z elektrolytu dvou elektrod. Vjednom bagdád-
ském muzeu uchováván elektrický článek
z období parthské říše (250 př.
Jednotlivé druhy jsou založeny různých
elektrochemických systémech. Protože tak
v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému
rozpouštění zinkové elektrody.
V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj,
proto nedá nabíjet.
Obdobně jako galvanických článků tedy
Galvaniho „živočišná“ elektřina.
Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští
méně než zinek.
Alessandro Volta sestrojil první elektrický
článek Galvaniho počest nazval vyráběný
proud proudem galvanickým. Tímje porušena rovnováha mezi
ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje
v nádobě galvanického článku. Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O)
uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul
kyseliny sírové, která rozštěpí kladné
a záporné ionty. Elektrickou vo-
30
.
I e
C u
spotřebič
+
Zn
h 2o
Princip galvanického článku. Ďepolarizátor látka bohatá
na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody.
Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy
články.
Při ponoření zinkové elektrody elektro
lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty
nabijí elektrolyt kladně. Výkonnější,
ale také dražší než Léclanchéovy články jsou
alkalické rtuťové články. Kladná elektroda, kterou tvoří uhlíková
tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem
