Elektřina

| Kategorie: Sborník  | Tento dokument chci!

EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON ŽABÍ STEHÝNKA ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.

Autor: Ivan Laube ČEZ

Strana 32 z 44

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Poněvadž vodík, vyloučený kladné elektrodě, opět slu­ čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým se elektroda obalí. Jednotlivé druhy jsou založeny různých elektrochemických systémech. Ovšem první elektrický článek možná fun­ goval mnoho století dříve. Dnes nejvíce používají suché články, jež mají mezi elektrodami pórovitou hmotu nasycenou elektrolytem. Cu měděná elektroda, zinková elektroda, l proud, směr elektronů Palivové články Dalším druhem primárních článků jsou perspektivní palivové články. Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani, způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených vlhkou látkou. Při chemické reakci má molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii než součet energií částí, nichž vznikla. Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké plsti. Galvanické články patří mezi primární články můžeme nich elektrický proud odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“. Vodík je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by funkci článku. divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb iontů. iontovou vodivost, která umožňuje, elektrickém poli mezi elektro­ dami elektrolytu prochází proud. Galvanické články mohou mít válcové, ploché hranaté tvary. Elektrolytem chlorid amonný zahuštěný pastou, aby neroztékal. Mezi kladnou zápornou elektrodou objeví napětí 1,05 V. Protože tak v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému rozpouštění zinkové elektrody. Původní články byly mokré tekutým elektrolytem. Některé dají opakovaně nabíjet, protože elektrochemické děje, které nich probíhají, jsou vratné. Žápornou elektrodu tvoří zin­ ková nádoba. Montáž suchých článků velmi jednoduchá. rozkladu elektrolytu dochází účinkem stejnosměrného proudu. Svůj objev zveřejni] roku 1800 v Londýně. Elektrolyt tzv. Při ponoření zinkové elektrody elektro­ lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty nabijí elektrolyt kladně. Galvanických článků existuje mnoho druhů. Jestliže svorky galvanického článku při­ pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav, elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové elektrody elektrodu měděnou vodík se vylučuje kladné elektrodě nebo uniká z elektrolytu.). Ďepolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého s grafitem slouží odstranění účinků vodíku, jenž vylučuje uhlíkové elektrodě. Nejjednodušší galvanický článek skládá z elektrolytu dvou elektrod. Kladná elektroda, kterou tvoří uhlíková tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem. Obdobně jako galvanických článků tedy Galvaniho „živočišná“ elektřina. Tento zdroj stejno­ směrného proudu mohl používat gal­ vanickému pozlacování různých měděných nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů. I e C u spotřebič + Zn h 2o Princip galvanického článku. 1.-224 1. Oxidací („spalováním“) chemických látek nich chemická energie mění energii elektrickou. Mylně domníval, že cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“ elektřina. Odtud pochází i název pro dnešní galvanické články. V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj, proto nedá nabíjet. Alessandro Volta sestrojil první elektrický článek Galvaniho počest nazval vyráběný proud proudem galvanickým. Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy články. Elektrickou vo- 30 . Neutrální částice uvolněné elektrodách neustále reagují mezi sebou, elektrolytem nebo elektrodami. Mezi náboji ale rovnováha a elektrolyt zůstává elektricky neutrální. Kladná elektroda mědi (Cu) záporná zinku (Zn). Jeho svorkové napětíje 1,5 V. Galvanické články Galvanické články využívají chemickou reakci, při níž uvolňuje energie formě elektrického pole. Jako elektrolyt se používá kyselina sírová (H2S 04). elektrodě zůstanou volné elektrony elektroda nabije záporně. Suché články vlastně měly označovatjako vlhké, protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil. Elektrolyty Elektrolyt kapalina, které dochází ke štěpení molekul ionty záporné anionty a kladné kationty. Elektrické pole mezi elektrodami připojenými ke zdroji napětízpůsobí, seanionty pohybují k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje katoda (záporná elektroda). Tímje porušena rovnováha mezi ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje v nádobě galvanického článku. Po dopadu zápornou elektrodu ní kationty doplní chybějící elektrony vznikne neutrální atom. Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827). Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O) uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul kyseliny sírové, která rozštěpí kladné a záporné ionty. Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem našeho letopočtu? Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup. elektrolytu vytváří rovnováha klad­ ných záporných iontů elektrolyt navenek působí jako elektricky neutrální. Použití galvanických článků velice široké, například kapesních svítilnách (monočlán­ ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných vysílačích přijímačích, drobných přístrojích (elektrické hračky, holicí strojky, magneto­ fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd. Výhodou Leclanchéova článku nízká výrobní cena jednoduchá konstrukce. Železná tyčinka provlečená víčkem válce ode dna víčka měděného válce izolována asfaltem. Někteří vědci domní­ vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila vymačkaná šťáva hroznů. Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští méně než zinek.Elektrochemické články Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani (1737-1798) při pitvání žab zpozoroval (vlastně první toho všimla jeho žena), že sebou žabí stehýnka položená plechu při dotyku operačního nože škubají, letech 1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů s žabími stehýnky. Ďepolarizátor látka bohatá na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody. Vjednom bagdád- ském muzeu uchováván elektrický článek z období parthské říše (250 př. Výkonnější, ale také dražší než Léclanchéovy články jsou alkalické rtuťové články. V nádobě pálené hlíny asi vysoké je umístěn vysoký válec měděného plechu. Anionty při dopadu anodu svůj náboj odevzdávají