Elektřina

| Kategorie: Sborník  | Tento dokument chci!

EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON ŽABÍ STEHÝNKA ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.

Autor: Ivan Laube ČEZ

Strana 32 z 44

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vjednom bagdád- ském muzeu uchováván elektrický článek z období parthské říše (250 př. rozkladu elektrolytu dochází účinkem stejnosměrného proudu. iontovou vodivost, která umožňuje, elektrickém poli mezi elektro­ dami elektrolytu prochází proud. Cu měděná elektroda, zinková elektroda, l proud, směr elektronů Palivové články Dalším druhem primárních článků jsou perspektivní palivové články. Kladná elektroda, kterou tvoří uhlíková tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem. Mezi náboji ale rovnováha a elektrolyt zůstává elektricky neutrální. Železná tyčinka provlečená víčkem válce ode dna víčka měděného válce izolována asfaltem. divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb iontů. Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy články. Anionty při dopadu anodu svůj náboj odevzdávají. Některé dají opakovaně nabíjet, protože elektrochemické děje, které nich probíhají, jsou vratné. Galvanické články Galvanické články využívají chemickou reakci, při níž uvolňuje energie formě elektrického pole. Tento zdroj stejno­ směrného proudu mohl používat gal­ vanickému pozlacování různých měděných nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů. Neutrální částice uvolněné elektrodách neustále reagují mezi sebou, elektrolytem nebo elektrodami. Poněvadž vodík, vyloučený kladné elektrodě, opět slu­ čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým se elektroda obalí. Ďepolarizátor látka bohatá na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody. I e C u spotřebič + Zn h 2o Princip galvanického článku. Odtud pochází i název pro dnešní galvanické články.Elektrochemické články Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani (1737-1798) při pitvání žab zpozoroval (vlastně první toho všimla jeho žena), že sebou žabí stehýnka položená plechu při dotyku operačního nože škubají, letech 1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů s žabími stehýnky. Ďepolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého s grafitem slouží odstranění účinků vodíku, jenž vylučuje uhlíkové elektrodě. Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští méně než zinek. Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O) uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul kyseliny sírové, která rozštěpí kladné a záporné ionty. Někteří vědci domní­ vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila vymačkaná šťáva hroznů. Tímje porušena rovnováha mezi ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje v nádobě galvanického článku. Jeho svorkové napětíje 1,5 V. Jako elektrolyt se používá kyselina sírová (H2S 04). Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem našeho letopočtu? Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup. elektrodě zůstanou volné elektrony elektroda nabije záporně. 1. Použití galvanických článků velice široké, například kapesních svítilnách (monočlán­ ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných vysílačích přijímačích, drobných přístrojích (elektrické hračky, holicí strojky, magneto­ fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd. Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827). Jednotlivé druhy jsou založeny různých elektrochemických systémech. Mylně domníval, že cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“ elektřina. Při chemické reakci má molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii než součet energií částí, nichž vznikla. Původní články byly mokré tekutým elektrolytem. Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani, způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených vlhkou látkou.). Kladná elektroda mědi (Cu) záporná zinku (Zn). Galvanické články mohou mít válcové, ploché hranaté tvary. Obdobně jako galvanických článků tedy Galvaniho „živočišná“ elektřina. Po dopadu zápornou elektrodu ní kationty doplní chybějící elektrony vznikne neutrální atom.-224 1. Dnes nejvíce používají suché články, jež mají mezi elektrodami pórovitou hmotu nasycenou elektrolytem. Elektrolyty Elektrolyt kapalina, které dochází ke štěpení molekul ionty záporné anionty a kladné kationty. Mezi kladnou zápornou elektrodou objeví napětí 1,05 V. Nejjednodušší galvanický článek skládá z elektrolytu dvou elektrod. Galvanické články patří mezi primární články můžeme nich elektrický proud odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“. Při ponoření zinkové elektrody elektro­ lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty nabijí elektrolyt kladně. Žápornou elektrodu tvoří zin­ ková nádoba. Elektrické pole mezi elektrodami připojenými ke zdroji napětízpůsobí, seanionty pohybují k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje katoda (záporná elektroda). Výhodou Leclanchéova článku nízká výrobní cena jednoduchá konstrukce. Jestliže svorky galvanického článku při­ pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav, elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové elektrody elektrodu měděnou vodík se vylučuje kladné elektrodě nebo uniká z elektrolytu. Oxidací („spalováním“) chemických látek nich chemická energie mění energii elektrickou. elektrolytu vytváří rovnováha klad­ ných záporných iontů elektrolyt navenek působí jako elektricky neutrální. Protože tak v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému rozpouštění zinkové elektrody. Galvanických článků existuje mnoho druhů. Výkonnější, ale také dražší než Léclanchéovy články jsou alkalické rtuťové články. Elektrolyt tzv. Vodík je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by funkci článku. Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké plsti. Elektrolytem chlorid amonný zahuštěný pastou, aby neroztékal. V nádobě pálené hlíny asi vysoké je umístěn vysoký válec měděného plechu. Ovšem první elektrický článek možná fun­ goval mnoho století dříve. Alessandro Volta sestrojil první elektrický článek Galvaniho počest nazval vyráběný proud proudem galvanickým. Svůj objev zveřejni] roku 1800 v Londýně. Montáž suchých článků velmi jednoduchá. V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj, proto nedá nabíjet. Suché články vlastně měly označovatjako vlhké, protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil. Elektrickou vo- 30