EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON
ŽABÍ STEHÝNKA
ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY
Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.
Autor: Ivan Laube ČEZ
Strana 13 z 44
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Článek Leclancheův (a), Bunsenův (b) Meidringův (c).
Ampére neprožil příliš šťastný život. Stejný jev
jako Galvani vyvolal tzv. Všechny teorie živo-
Alessandro Volta.
Zaprvé pomohl objevu elektromagnetu, ale
především dal impuls Oerstedovým následov
níkům dalším pracem definování elektric
kého proudu. Krátce
po tom začal přednášet univerzitě chemii
a fyziku.
Hans Cli.
Záškuby stehýnek vysvětloval „živočišnou
elektřinou“, která prý působí každém živém
těle. Později vyučoval na
světově proslulé polytechnické škole Paříži.
Galvaniho pokusy správně vysvětlil jeho
krajan Alessandro Volta (1745 1827), profe
sor univerzitě Pavii. Voltovým sloupem,
což obyčejný sloupek střídavě sebe po
kládaných stříbrných mincí zinkových ko
toučků. Vzbudil tím samozřejmě Galvaniho
A C
První zdroje galvanického proudu. Syn lékárníka malém dánském měs
tečku získal doktorát letech. Tedy žádná živočišná
elektřina, ale skutečně jen dva kovy vlhkém
prostředí.
čišné elektřině důrazně popřel našel řešení
mnohem praktičtější, zároveň ovšem méně
efektní.
Snad proto cele zasvětil vědě. Jeho otec
skončil bouřlivých časů francouzské revo
luce pod gilotinou mladý André celý
Luigi Galvani.
Tím největším těch, kdo chopili této
příležitosti, byl francouzský matematik fy
zik André Marie Ampére (1775 1836). Oersted. Tedy kov plechu skalpelu vlhkém
svalu. jsou mezi sebou proloženy vlhký
mi plstěnými kolečky. Stále však čeká pro praxi
mnohem důležitější úkol přeměnit magne
tismus elektrický proud.
Asi takhle vypadal Oerstedův pokus magnetickou
střelkou. Tento postřeh měl dalekosáhlé důsledky. Byl jím tento
krát Dán Hans Christian Oersted (1777 až
Galvanickýproud dal účelně využívat kpokovování
předmětů. Již čtr
nácti letech prý přečetl všech svazků fran
couzské Encyklopedie.
Byl spíše matematik, ale skutečnou slávu mu
přinesla fyzika, především jeho výzkumy
v elektřině magnetismu. Říká se, zcela náhodou, uprostřed
pokusu přijedné přednášce, Oersted povšiml,
že elektrický proud působí střelku kompa
su.
1851).
čas musel potýkat existenčními potížemi.
Je zajímavé, dalších pokroků stu
diu elektřiny nalezneme lékaře. Uzavřel
tak jednu důležitou etapu bádání díky elek
tromagnetu umí věda přeměnit elektřinu
v magnetismus. Pýcha však
nebyla Voltovou vlastností jako uznání Gal-
vaniho zásluh nazval proud svého článku
galvanickým celý jev gcdvanismem.ajeho příznivců velkou bouři odporu, ale Vol
tajim předložil nezvratitelný důkaz.
11
. Svým objevem stal velice populárním
a získal řadu žáků přívrženců. Volta pochopil, základem jevu jsou
jen dva různé kovy umístěné vlhkém pro
středí.
Volta svém sporu zvítězil získal to
mnoho poct uznání. Ještě důležitější však je,
že svým Voltovým sloupem vlastně sestrojil
první zdroj elektrického proudu. přece se
velmi velmi mýlil. Byl on, kdo za
vedl jasný pojem elektrického proudu
