EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON
ŽABÍ STEHÝNKA
ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY
Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.
Autor: Ivan Laube ČEZ
Strana 12 z 44
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Kromě „duše“ jantaru znal starověk ještě
jeden zdroj elektřiny elektrické ryby.
Gilbert jako první vysvětlil rámci tehdej
ších možností rozdíl mezi elektřinou magne
tismem určil její hlavní vlastnosti. oblibou totiž pěstoval fyziku, pře
devším zabýval studiem elektrických
a magnetických jevů. Oje-
ho bleskosvodu dobře ví, ale tento mimořád
ně vzdělaný kněz používal elektřinu léčení
lidí, studoval její vliv rostliny dokonce
vynalezl elektrický strunný nástroj Denis ďor. Také
jeho však zlákala fyzika, především elektřina., věky proslavil svým
koníčkem.
Benjamin Franklin. právě daľelektři
ně její jméno podle řeckého slova elektron,
které neznamená nic jiného než jantar.
. Luigi Galvani (1737 1798), pro
fesor anatomie Bologni, byl muž, kterého
fyzika elektřina nijak zvlášť nezajímaly.
Jednoho dne však při pitvání žab zpozoroval,
že plechu položená žabí stehýnka sebou
při doteku skalpelem škubnou. Tako
vý úhoř elektrický nebo rejnok elektrický do
káží „vyrobit“ poměrně vysoké napětí. zaujalo
(některé prameny dokonce tvrdí, první si
tohoto jevu všimla Galvaniho manželka) za
čal hledat příčinu.
S tímto nástrojem, napájeným leidenských
lahví, předváděl císařského dvora ve
Vídni. doby také pochází kdysi tak
populární elektrický zdroj leidenská láhev. jejími projevy se
samozřejmě setkáváme dodnes, říkáme jim
ovšem statická elektřina. Byl William Gil
bert (1544 1603), londýnský lékař. Tento druh elektřiny sice
nemá praktické užití, ale jím působit
mnoho zábavy, zvláště když její projevy půso
bí nezasvěceného diváka jako nějaká ta
jemná, nadpřirozená síla. Antický svět znal pravdě
podobně afrického sumce elektrického, který
se objevuje Nilu. Pravý věk elektřiny totiž nastal teh
dy, když elektřinu statickou vystřídala energie
dynamická elektrický proud.
„Živočišná elektřina“
Jak životě někdy bývá, objevu elek
trického proudu došlo vlastně souhrou náhod
a omylů. když
v medicíně dotáhl hodně daleko, osob
ního lékaře královny Alžběty jejího násled
níka Jakuba I.
Přes seznámení muži slavnými učenými
jsme však historii elektřiny teprve samém
prahu.
Leidenská láhev elektrický náboj ukládal ko
vové'• vrstvě uvnitř láhve.
Proslavil důkazem elektrického charakteru
blesku tím souvisejícím vynálezem blesko
svodu. Elek
trický úhoř, obyvatel tropických vod Střední
a Jižní Ameriky, svými 300 volty ochromí
i koně, natož člověka. Provedl stovky pokusů
s žabími stehýnky jiným živočišným mate
riálem své výsledky shrnulv učeném spise. Zdá se, tomto případě měli an
tičtí lékaři velmi moderní přístup. Disponuje napětím 200
voltů. Sklo zabraňovalo
v samovolném vybíjení.
Mluvíme-li Divišovi, nesmíme zapome
nout jeho velkého rivala boji prvenství
při vynálezu hromosvodu.
Jeden žertovných pokusů abbého Nolleta Paříži. Byl ovšem mužem velmi mnohostran
ným zabýval politickou činností patřil
k autorům první ústavy USA.Prokop Diviš. Kjantaru souvis
losti elektřinou vrátil první muž, kte
rém musíme zmínit. nás patřil prvním
průkopníkům známý Prokop Diviš (1696 až
1765, vlastním jménem Václav Divíšek). Svého krále bavil tím, přenesl elek
trický náboj celou setninu gardistu pozdě
ji dokonce tři sta mnichů spojených mezi
sebou železnou obručí. Zachovaly zprávy využívání jejich
elektrických „šoků“ léčbě nervových one
mocnění. Stál na
počátku své době tak oblíbených pokusů
s „třecí“ elektřinou. Mnoho předních
učenců zabývalo vymýšlením nejrůznějších
strojků zařízení vyvolání ovládnutí elek
trických sil.
William Gilbert.
IV ■;~vTrf- ■!
Vyobrazení slavného pokusu žabími stehýnky. Benjamin Franklin
(1706 1790) pocházel Bostonu vyučil se
u svého bratra tiskařem knihkupcem.
Prakticky stejnými znalostmi pak spo
kojili lidé řadu století.
Ve Francii těmito pokusy zabýval abbé
Nollet
