EBONITOVÁ TYČ A LIŠČÍ OHON
ŽABÍ STEHÝNKA
ELEKTRICKÉ ZDROJE DRÁTĚNÉ CESTY
Všechny látky v sobě obsahují elementární kladné a záporné elektrické náboje. Pokud jsou tyto náboje v rovnováze, neprojevují se navenek. Dojde li k porušení rovnováhy, vzniká energetické pole, které se projevuje silovými účinky. Při pohybech elektrických nábojů dochází k energetickým projevům, které jsou využívány všude kolem nás. Téměř všechna technická zařízení pracují na základě působení elektrického proudu.
Autor: Ivan Laube ČEZ
Strana 12 z 44
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
oblibou totiž pěstoval fyziku, pře
devším zabýval studiem elektrických
a magnetických jevů. jejími projevy se
samozřejmě setkáváme dodnes, říkáme jim
ovšem statická elektřina. Kjantaru souvis
losti elektřinou vrátil první muž, kte
rém musíme zmínit.
William Gilbert.
S tímto nástrojem, napájeným leidenských
lahví, předváděl císařského dvora ve
Vídni.Kromě „duše“ jantaru znal starověk ještě
jeden zdroj elektřiny elektrické ryby. Elek
trický úhoř, obyvatel tropických vod Střední
a Jižní Ameriky, svými 300 volty ochromí
i koně, natož člověka. Benjamin Franklin
(1706 1790) pocházel Bostonu vyučil se
u svého bratra tiskařem knihkupcem.Prokop Diviš.
Benjamin Franklin.
Ve Francii těmito pokusy zabýval abbé
Nollet. Oje-
ho bleskosvodu dobře ví, ale tento mimořád
ně vzdělaný kněz používal elektřinu léčení
lidí, studoval její vliv rostliny dokonce
vynalezl elektrický strunný nástroj Denis ďor. Antický svět znal pravdě
podobně afrického sumce elektrického, který
se objevuje Nilu. Svého krále bavil tím, přenesl elek
trický náboj celou setninu gardistu pozdě
ji dokonce tři sta mnichů spojených mezi
sebou železnou obručí.
Jednoho dne však při pitvání žab zpozoroval,
že plechu položená žabí stehýnka sebou
při doteku skalpelem škubnou.
Mluvíme-li Divišovi, nesmíme zapome
nout jeho velkého rivala boji prvenství
při vynálezu hromosvodu. Tako
vý úhoř elektrický nebo rejnok elektrický do
káží „vyrobit“ poměrně vysoké napětí. Byl William Gil
bert (1544 1603), londýnský lékař. zaujalo
(některé prameny dokonce tvrdí, první si
tohoto jevu všimla Galvaniho manželka) za
čal hledat příčinu.
Gilbert jako první vysvětlil rámci tehdej
ších možností rozdíl mezi elektřinou magne
tismem určil její hlavní vlastnosti. když
v medicíně dotáhl hodně daleko, osob
ního lékaře královny Alžběty jejího násled
níka Jakuba I. Zachovaly zprávy využívání jejich
elektrických „šoků“ léčbě nervových one
mocnění. Disponuje napětím 200
voltů. Luigi Galvani (1737 1798), pro
fesor anatomie Bologni, byl muž, kterého
fyzika elektřina nijak zvlášť nezajímaly. Stál na
počátku své době tak oblíbených pokusů
s „třecí“ elektřinou. Byl ovšem mužem velmi mnohostran
ným zabýval politickou činností patřil
k autorům první ústavy USA. Tento druh elektřiny sice
nemá praktické užití, ale jím působit
mnoho zábavy, zvláště když její projevy půso
bí nezasvěceného diváka jako nějaká ta
jemná, nadpřirozená síla.
Přes seznámení muži slavnými učenými
jsme však historii elektřiny teprve samém
prahu. Mnoho předních
učenců zabývalo vymýšlením nejrůznějších
strojků zařízení vyvolání ovládnutí elek
trických sil. Sklo zabraňovalo
v samovolném vybíjení. nás patřil prvním
průkopníkům známý Prokop Diviš (1696 až
1765, vlastním jménem Václav Divíšek).
. doby také pochází kdysi tak
populární elektrický zdroj leidenská láhev. právě daľelektři
ně její jméno podle řeckého slova elektron,
které neznamená nic jiného než jantar.
„Živočišná elektřina“
Jak životě někdy bývá, objevu elek
trického proudu došlo vlastně souhrou náhod
a omylů.
Proslavil důkazem elektrického charakteru
blesku tím souvisejícím vynálezem blesko
svodu.
Prakticky stejnými znalostmi pak spo
kojili lidé řadu století. Také
jeho však zlákala fyzika, především elektřina. Pravý věk elektřiny totiž nastal teh
dy, když elektřinu statickou vystřídala energie
dynamická elektrický proud.
IV ■;~vTrf- ■!
Vyobrazení slavného pokusu žabími stehýnky. Provedl stovky pokusů
s žabími stehýnky jiným živočišným mate
riálem své výsledky shrnulv učeném spise.
Leidenská láhev elektrický náboj ukládal ko
vové'• vrstvě uvnitř láhve.
Jeden žertovných pokusů abbého Nolleta Paříži. Zdá se, tomto případě měli an
tičtí lékaři velmi moderní přístup., věky proslavil svým
koníčkem
