to
sloučenina jedovatého, zelenavého plynu chloru a
lehkého kovu sodíku Na, tak měkkého, lze jej nožem
krájeti, tak malé hustoty, vodě pluje. Zelenavý chlor
se svým záporným nábojem vylučuje anodě, kdežto
sodík svůj kladný náboj donáší kaíhodě. Jen
pečlivá čistota, uchová náš přístroj delší dobu nepo
škozený.OII uvolňuje vodík jehož vývoj na
kathodě patrný. Jen nikdy ne
opomeňme včas aparát trubicí misky bublinami
vzdáliti, než bublinám hořící třísku přiblížíme*. Vraťme prvnímu svému přístroji pro elek-
trolysu naplňme jel: nádobku roztokem kuchyňské
í:oli, jež chemicky značí NaCl chlorid sodný. Při tom voda
v trubici nad anodou znenáhla zelená, neboť chlor zprvu
ve vodě rozpouští.
14
.
IV.
Za elektrody poslouží tomto případě široké dečky,
vystřižené tenkého železného plecbu, podoby obr.
Voda molekuly kuchyňské soli štěpí ionty —Cl a
+Na, které elektrický proud usměrňuje.
Za tohoto uspořádání zapnutí proudu probíhá vý
vin plynů vydatněji, bubliny mydlinové plní rychleji,
po zapálení výbušné rány jsou hlučnější.opatrně, abychom žíravinou hrdlo láhve nepotřísnili. Konečně provrtáme těsný otvor
v zátce pro trubici kterou třaskavý plyn odchází.
vyznačené, Nástavce elektrod proříznutými otvory
v korkové zátce prostrčíme ohnutí přiletujeme nim
měděné přívodní dráty. Ale vvlučová-
uí kovového sodíku nedochází, protože jak bylo na
psáno rozkládá vodu, slučuje jejím hydroxylem
12a nátron Na.
Že anodě vylučuje chlor, poznáme záhy zá
pachu, který jej tak ostře karakteris'uje. Pak je
každé nebezpečí vyloučeno. 6
