Zfoukněme plamen opakujme
pokus druhé, třetí noříce třísku vždy hlouběji.
Tříska, vzplane vždy znovu, pokud hořením všechen plyn
nespotřebuje.
Ale všecky molekuly; záleží tom, kolik kyse
liny sírové vody přidáno. Pro porozumění třeba navázati
s elektrolysou bližší známosti. Ihned vzplane.
V našem případě štěpí voda molekuly kys’eliny sírové dle
rovnice: •"
H2S04 *.
Pokusem vyloučili jsme tedy vody objemové díly
vodíku díl kyslíku. Nutno proto představili
9
. Kladný pól, kterým proud elek
trolytu vstupuje, jest anoda; záporný pól, jímž proud
elektrolyt opouští, kathoda. Roztok kyseliny sírové
(značí kde značka pro síru) vodě jme
nuje elektrolytem. Učeně tomu říká liydrolysa. Leč věc není tak jednoduchá, jak
se konec projevuje.
Pochod, který při tom elektrolytu odekrává, vy
světlují dnes fysikové základě četných pokusů mě
ření takto: Voda moc sílu štěpiti molekuly hmoty,
která rozpustila.otevřené trubice ponořme potom žhavou (ne hořící)
třísku. Dlužno proto hledati pra
vou příčinu elektrolysy, kterou jsme prováděli, vo
dě, ale kyselině sírové. Oba platinové proužky
v nádobce jsou elektrody*
Kdybychom při našem pokusu vodu vodovodu nebo
z pumpy zaměnili vodou destilovanou lékárny za- po
kus stojí!), neobjeví zapnutí proudu elektro
dách bublinky plynové vůbec, odporová žárovka neroze-
žhaví, elektrolysa nenastane.
Takto zjistili jsme druhé trubici kyslík, plyn jen
o málo hustší než vzduch', plyn, který jak známo —
je vlastním udržovatelem hoření
