Leč věc není tak jednoduchá, jak
se konec projevuje. Zfoukněme plamen opakujme
pokus druhé, třetí noříce třísku vždy hlouběji.
Takto zjistili jsme druhé trubici kyslík, plyn jen
o málo hustší než vzduch', plyn, který jak známo —
je vlastním udržovatelem hoření.
Pochod, který při tom elektrolytu odekrává, vy
světlují dnes fysikové základě četných pokusů mě
ření takto: Voda moc sílu štěpiti molekuly hmoty,
která rozpustila.
Pokusem vyloučili jsme tedy vody objemové díly
vodíku díl kyslíku. Ihned vzplane. Pro porozumění třeba navázati
s elektrolysou bližší známosti.
V našem případě štěpí voda molekuly kys’eliny sírové dle
rovnice: •"
H2S04 *.
Ale všecky molekuly; záleží tom, kolik kyse
liny sírové vody přidáno. Roztok kyseliny sírové
(značí kde značka pro síru) vodě jme
nuje elektrolytem. Dlužno proto hledati pra
vou příčinu elektrolysy, kterou jsme prováděli, vo
dě, ale kyselině sírové.otevřené trubice ponořme potom žhavou (ne hořící)
třísku. Učeně tomu říká liydrolysa.
Tříska, vzplane vždy znovu, pokud hořením všechen plyn
nespotřebuje. Kladný pól, kterým proud elek
trolytu vstupuje, jest anoda; záporný pól, jímž proud
elektrolyt opouští, kathoda. Nutno proto představili
9
. Oba platinové proužky
v nádobce jsou elektrody*
Kdybychom při našem pokusu vodu vodovodu nebo
z pumpy zaměnili vodou destilovanou lékárny za- po
kus stojí!), neobjeví zapnutí proudu elektro
dách bublinky plynové vůbec, odporová žárovka neroze-
žhaví, elektrolysa nenastane
