Ihned vzplane. Oba platinové proužky
v nádobce jsou elektrody*
Kdybychom při našem pokusu vodu vodovodu nebo
z pumpy zaměnili vodou destilovanou lékárny za- po
kus stojí!), neobjeví zapnutí proudu elektro
dách bublinky plynové vůbec, odporová žárovka neroze-
žhaví, elektrolysa nenastane. Učeně tomu říká liydrolysa.
V našem případě štěpí voda molekuly kys’eliny sírové dle
rovnice: •"
H2S04 *. Roztok kyseliny sírové
(značí kde značka pro síru) vodě jme
nuje elektrolytem. Dlužno proto hledati pra
vou příčinu elektrolysy, kterou jsme prováděli, vo
dě, ale kyselině sírové.
Tříska, vzplane vždy znovu, pokud hořením všechen plyn
nespotřebuje.
Pokusem vyloučili jsme tedy vody objemové díly
vodíku díl kyslíku.
Pochod, který při tom elektrolytu odekrává, vy
světlují dnes fysikové základě četných pokusů mě
ření takto: Voda moc sílu štěpiti molekuly hmoty,
která rozpustila.
Ale všecky molekuly; záleží tom, kolik kyse
liny sírové vody přidáno. Pro porozumění třeba navázati
s elektrolysou bližší známosti. Nutno proto představili
9
.otevřené trubice ponořme potom žhavou (ne hořící)
třísku. Zfoukněme plamen opakujme
pokus druhé, třetí noříce třísku vždy hlouběji. Leč věc není tak jednoduchá, jak
se konec projevuje.
Takto zjistili jsme druhé trubici kyslík, plyn jen
o málo hustší než vzduch', plyn, který jak známo —
je vlastním udržovatelem hoření. Kladný pól, kterým proud elek
trolytu vstupuje, jest anoda; záporný pól, jímž proud
elektrolyt opouští, kathoda
