Obyčejně slabě vybuchne, ale pak
postupuje bledý, sotva viditelný plamének zvolna tru
bici vzhůru, všechen plyn shoří. Leč při pečlivé opatrnosti
vždy vnikne při našem pokusu trubice trochu vzdu
chu, jenž dolejší části trubice smíchá vodíkem na
třaskavý plyn. Když trubice plynem, který rychleji
se vyvinuje, zcela naplněna., uvolníme straně ze
skřipce, vyjmeme vody, stále však držíme poloze,
ve které skřipci visela. Položíme4i obna
žené konce drátů asi tak čtvrt daleko sebe na
ovlhčené místo papíru, jeden obou drátů zbayrví papír
fenolftaleinový.
Upevníme-lí znovu konce drátu svorek, jak byly
dříve, pozorujeme, pólu záporném, kde vývoj
plynu dvakráte rychleji probíhá. Potom hořící třískou zkusme
od spodu plyn zapáliti.
Rozpustíme jeho bílé šupinky lihu, roztoku namočíme nastřihané
proužky bílého filtračního (pijavého) papíru usušíme.
Zatím dospěl vývoj plynu ta:ké drul:é trubici na
pólu kladném platinovému proužku.
Schází ještě, abychom zjistili plyny, které jsme roz
kladem obdrželi. byl, který vyvolal onen počáteční
slabý výbuch.
V trubici byl vodík, plyn více než patnáckráte řidší
než vzduch; proto bylo možno uclrovati jej trubici dole
otevřené, neboť pro nepatrnou svoji hustotu vzdu
chu snahu stoupati vzhůru. Ten konec drátu pól zá
porný, druhý pak pól kladný.přehozené znovu svorek přístroje upevnili.na červeno.
8
.
*) Fenolftalein lze koupiti obchodě drogami lékárně. Uzavřeme
prstem zdánlivě prázdnou trubici, pokud ještě nádobě
trčí; pak skřipce uvolníme obrátíme zátkou dolů. nyní
zkusme uvolněné konce drátů papírkem fenolftaleino-
vým #), jejž před zkouškou navlhčíme
