Obyčejně slabě vybuchne, ale pak
postupuje bledý, sotva viditelný plamének zvolna tru
bici vzhůru, všechen plyn shoří.
Rozpustíme jeho bílé šupinky lihu, roztoku namočíme nastřihané
proužky bílého filtračního (pijavého) papíru usušíme. nyní
zkusme uvolněné konce drátů papírkem fenolftaleino-
vým #), jejž před zkouškou navlhčíme.přehozené znovu svorek přístroje upevnili.
8
. Položíme4i obna
žené konce drátů asi tak čtvrt daleko sebe na
ovlhčené místo papíru, jeden obou drátů zbayrví papír
fenolftaleinový., uvolníme straně ze
skřipce, vyjmeme vody, stále však držíme poloze,
ve které skřipci visela. byl, který vyvolal onen počáteční
slabý výbuch.
Upevníme-lí znovu konce drátu svorek, jak byly
dříve, pozorujeme, pólu záporném, kde vývoj
plynu dvakráte rychleji probíhá.
Zatím dospěl vývoj plynu ta:ké drul:é trubici na
pólu kladném platinovému proužku.
V trubici byl vodík, plyn více než patnáckráte řidší
než vzduch; proto bylo možno uclrovati jej trubici dole
otevřené, neboť pro nepatrnou svoji hustotu vzdu
chu snahu stoupati vzhůru.
*) Fenolftalein lze koupiti obchodě drogami lékárně. Potom hořící třískou zkusme
od spodu plyn zapáliti.
Schází ještě, abychom zjistili plyny, které jsme roz
kladem obdrželi. Ten konec drátu pól zá
porný, druhý pak pól kladný. Uzavřeme
prstem zdánlivě prázdnou trubici, pokud ještě nádobě
trčí; pak skřipce uvolníme obrátíme zátkou dolů.na červeno. Když trubice plynem, který rychleji
se vyvinuje, zcela naplněna. Leč při pečlivé opatrnosti
vždy vnikne při našem pokusu trubice trochu vzdu
chu, jenž dolejší části trubice smíchá vodíkem na
třaskavý plyn
