Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Cáry, jejichi
tečny určují každém bodu pole směr tohoto vektoru, nazýváme Cáry indukční. rov. 1. Uvnitř isotropního dielektri
ka mají indukční čáry všcch bodech pole stejný směr jako siločáry. 1. Poněvadž ffí (viz rov.7. Avšak
v dielektriku vyznačujícím krystalovou aniaotropií směr indukční čáry
a siločáry daném bodu obecně různý (srovn.4), rozdíl siločar mají indukční čáry tu
vlastnost, při kolmém průchodu rozhraním mezi dvěma dielektriky zůstávají
spojité, přičemž: hodnota vektoru nemění. přihlédnutím rov. počet
siločar.2 jsme pro vektor intensity
podle níž elektrický silový tok libovolnou uzavřenou plochou úměr
ný úhrnnému náboji obsaženému uvnitř této plochy. ,125) (1,126)). Indukční tok plochou definujeme
analogicky rov. obecném případě však takovéto jedno
duché vztahy neplatí hodnoty obou vektorů jsou funkcí parametrů prostředí.vektoru prostředí závislá.
(1,138)), máme pro silový tok
(1,143)
pole vakuu odvodili Gaussovu větu
N
(1,144)
kde intensita pole dielektriku značí plošnou hustotu volného
80
.„ krát větší než. Odtud plyne, že
ve vakuu stejném místě pačet indukčních čar £.
Čáry příslušející vektoru elektrické indukce tj.3.
Dále uvidíme (čl. hus
totě indukčních čar platí to, hustotě' siločar (viz čl.2. čl.3.
0 elektrickém ailovém toku dielektriku rozhoduje nejen úhrnný volný
náboj nýbrž, náboj vázaný fi; jenž indukuje povrchu dielekt
rika.7.
1. Obecný tvar Gaus30vy věty.1) tím roz
dílem, hustota indukčních čar daném místě pole isotropního dielektrika
ja krát větáí než hustota siločar tomto místě. (1,139) platí tomto případě
náboje 0\- plošnou hustotu náboje vázaného. (1,35) vztahem
Elektrický indukční tok uzavřenou plochou nezávisí prostředí. ,
Podobně jako jsme zavedli tok vektoru čili elektrický silový tok
N zavádíme pro pače-t indukčních čar procházejících danou plochou skalární
veličinu kterou nazýváme tokem vektoru elektrické indukce nebo
stručně elektrickým indukčním tokem. 1. příš
tím článku něm dokážeme, roven úhrnnému volnému náboji obsaženému
v uzavřené ploše, níž vytéká
