Elektřina a magnetismus i. UK

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.

Vydal: Státní pedagogické nakladatelství Praha Autor: Jaromír Brož

Strana 78 z 229

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
, Podobně jako jsme zavedli tok vektoru čili elektrický silový tok N zavádíme pro pače-t indukčních čar procházejících danou plochou skalární veličinu kterou nazýváme tokem vektoru elektrické indukce nebo stručně elektrickým indukčním tokem. přihlédnutím rov.„ krát větší než. počet siločar. 1.3. ,125) (1,126)). Uvnitř isotropního dielektri­ ka mají indukční čáry všcch bodech pole stejný směr jako siločáry. Cáry, jejichi tečny určují každém bodu pole směr tohoto vektoru, nazýváme Cáry indukční. 1. (1,139) platí tomto případě náboje 0\- plošnou hustotu náboje vázaného. Odtud plyne, že ve vakuu stejném místě pačet indukčních čar £. hus­ totě indukčních čar platí to, hustotě' siločar (viz čl. Poněvadž ffí (viz rov. příš­ tím článku něm dokážeme, roven úhrnnému volnému náboji obsaženému v uzavřené ploše, níž vytéká. Obecný tvar Gaus30vy věty. Dále uvidíme (čl.vektoru prostředí závislá.7. 1. (1,35) vztahem Elektrický indukční tok uzavřenou plochou nezávisí prostředí. Avšak v dielektriku vyznačujícím krystalovou aniaotropií směr indukční čáry a siločáry daném bodu obecně různý (srovn. (1,138)), máme pro silový tok (1,143) pole vakuu odvodili Gaussovu větu N (1,144) kde intensita pole dielektriku značí plošnou hustotu volného 80 .2 jsme pro vektor intensity podle níž elektrický silový tok libovolnou uzavřenou plochou úměr­ ný úhrnnému náboji obsaženému uvnitř této plochy.7. rov. obecném případě však takovéto jedno­ duché vztahy neplatí hodnoty obou vektorů jsou funkcí parametrů prostředí.2. 0 elektrickém ailovém toku dielektriku rozhoduje nejen úhrnný volný náboj nýbrž, náboj vázaný fi; jenž indukuje povrchu dielekt­ rika. čl.3.4), rozdíl siločar mají indukční čáry tu vlastnost, při kolmém průchodu rozhraním mezi dvěma dielektriky zůstávají spojité, přičemž: hodnota vektoru nemění. 1. Čáry příslušející vektoru elektrické indukce tj.1) tím roz­ dílem, hustota indukčních čar daném místě pole isotropního dielektrika ja krát větáí než hustota siločar tomto místě. Indukční tok plochou definujeme analogicky rov