Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
U
polárních dielektrik závislost pole polarisaci složitější
charakter. Svírají-li tyto
moment Velikost tohoto momentu kterékoli molekuly souboru nezávisí jen
£o (1,127)
£r 71o (1,128)
6r 3
er n.
Je-li objemové jednotce nepolárního dielektrika relativní permitivi-
tě počet rt0 molekul, platí pro jeho polarisaci
Po dosazení podle rov. Nepůsobí-li vnější pole, jsou dipólové mo
menty jednotlivých molekul orientovány nejrůznějšími směry. zředěných plynů můžeme relativní perraitivitu položit
přibližně rovnou Pak Clausiova-Mosottiova rovnice získá
jednodušší tvar
b) Uvažujme polárním dielektriku jako zředěném plynu, který né
v objemové jednotce molekul. (1,122) poi-
le rov. Není tedy vnější pole intensity totožné po
lem skutečně molekulu působícím, ale podle Lorentze platí mezi nimi
vztah '
původně odvozený pro intensitu pole uvnitř kulové dutiny dielektriku,
v němi (1/3) představuje pole, které nazývá polem Lorentzovým.nich molekul, části pak stručně popíšeme proces orientační polarisace
u polárních dielektrik.“
čili
£ 129)
momenty směrem vnějšího pole úhly iS} (obr. 1,43)
je hodnota polarisace spadající tohoto směru dána výrazem
73
. (1,127), rov.
a) Vložíme-li nepolární dielektrikum vnějšího pole intensity ,
molekuly dielektrika polarisují, takže každá nich získává elektrický
na intensitě pole ale také intensitě pole, kterým tuto molekulu
působí molekuly sousední.
Vztahu (1,127) lze použít pouze pro dielektrika nepolárními molekulami. ,123), dostaneme jednoduché úpravě výraz
který nazývá rovnicí Clausiovou-Mosottiovou který udává vztah mezi rela
tivní permitivitou nepolárního dielektrika polarisovatelností jeho molekula
Clauaiova-Mosottiova rovnice dobře osvědčuje zejména plynů nepo
lárních kapalin
