Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
1,8); symbolem t/> vyznačen íihel,který svírá průvodič'r“ osou dipólu
(s vektorem Označíme slož
ku intensity pole směru rostou
cího (radiální složku) ^
složku intensity pole směru
rostoucího úhlu (tangenciální
složku). 1,7
Elektrický dipólový moment směřuje tedy od
záporného náboje náboji kladnému jeho směr
je proto totožný směrem vektoru .Elektrický® momentem dipólu (elektrickým
dipólovým momentem rozumíme vektor, který je
dán součinem náboje polohového vektoru /
a pro nějž tedy platí
0 (1,23)
Obr.2),
až budeme vykládat potenciál a
mluvit jeho použití při výpočtu
pole, ukážeme, pro velikost
radiální složky platí
UV£,
2p cos t*
(1,24)
a pro velikost složky tangenciální
(1,25)
Poněvadž složky jsou navzájem kolmé (viz obr. 1,8), absolutní
hodnota intensity elektrostatického pole bodu dána vztahem
£ ‘»•¡re.
(1,26),
r- (1,27)
23
. Později (viz ČI.Elektrostatic
ké pole dipólu bodě vyjádříme polárními souřadnicemi (obr.4. 1.
Stanovíme intensitu elektrostatického pole, které vytváří dipól memen
tu obecněpoloženém bodu určeném vzhledem kestředu dipólu prňvo
dičem Pro vzdálenost bodu Aod bodu platí .
-£j- (1,26)
Ve speciálních případech, jestliže body leží ose dipólu O),
je intensita elektrostatického pole vytvářeného dipólem, jak vyplývá rov
