Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
plynu musí existovat volné náboje, třeba množství velmi nepatr
ném. Ionty, jež takto vznikly, musí působením elektrického pole získat
dostatečně velkou rychlost tím dostatečně velkou kinetickou energii, aby
při srážce neutrálními molekulami ionisovaly vytvořily tak volné nábo
je: kladná ionty elektrony. (3,47) vychází pro intensita ionisace hodnota 1014 ÍO1^ nT^s“1
To znamená, objemové jednotce m3) vzduchu každou sekundu
vytvoří 1014 101® iontů. (3,49) objemové jednotce m3) vzduchu 1013 až
IQ14 iontů.
3. Této podmínce běžně vyhověno, nebol atmosférickém vzduchu po
dobně ostatních plynech) vždy přítomno malé množství iontů, jejichž
původ souvisí kosmickým zářením radioaktivním zářením zemské kůry.
2. Míru ionisace plynu posuzujeme podle veličiny,
kterou nazýváme stupeň ionisace kterou stejně jako stupeň disociace defi
nujeme poměrem
cC -2— (3,48)
n . Počítáme-li, vzduchu normálních podmínek přibliž
ně ÍO2'* molekul, dostaneme uvažovaném případě pro stupeň ionisace vzduchu
„i2 —11
hodnotu řádu Naproti tomu elektrolytů, jak jsme poznali
v čl. 3.3. Pro plyne rov. čl. samostatné
elektrické vodivosti plynech mluvíme tehdy, když tato vodivost udržuje
sama, tj. Jinak řečeno, plynu musí dojít ionisací
nárazem, které mchcu účastnit nejen ionty, nýbrž elektrony, jež touto
ionisací již vznikly. Jestliže ionisační činitel vytvo
ří sekundu iontových párů objemové jednotce plynu, zůstane re-
kombinaci objemové jednotce iontů.X»2, může stupeň disociace dosáhnout hodnoty 1.3. Aby samostatná vodi
vost plynu mohla vzniknout, musí být splněny tyto podmínky:
1. (3,43), níž
položíme člen rovný nule, hodnota
—12Vezmeme-li pro koeficient rekombinace vzduchu přibližnou hodnotu 10
m3s'\ bude podle rov. 3.
Vlivem těchto záření vzniká každé sekundt několik (řádově jednotky) párů
iontů cm3 vzduchu.1 jsme tuto nejmenší energii nutnou ionissci
nárazem nazvali energií ionisační Ionisační energie, kterou musí nabi
tá částice mít, aby odňala při srážce molekule nebo atomu jeden elektron,
se vyjadřuje vztahem
197
.1. Hustota proudu vyvolaná touto ionisací ovšem velmi
nepatrná činí při vzdálenosti elektrod rovné několika centimetrům řádově
10"14A/m2. Samostatná vodivost plynů normálního tlaku.
Symbol značí celkový počet molekul objemové jednotce plynu po
čet iontů, které nich ionisací vzniknou.
Kinetická energie ionisujících částic (iontů elektrwů) musí mít
určitou minimální hodnotu, aby tyto částice mohly nárazem íonisovat neutrál
ní molekuly plynu. bez působení vnějších ionisačních činitelů.podle rov. Počet nových iontů elektronů lavinovitě rozrůstá,
což způsobuje prudké stoupání proudu plynu
