Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
1.vztahu (3,23) vSak současně vyplývá nepřímá úměrnost mezi měrnou
vodivostí mezi středním poloměrem iontů koeficientem viskosity
rj roztoku. Ukážeme dvou pří
kladech. Kation odevzdá katodě svůj
kladný náboj, čemuž třeba rozumět tak, přijme jeden nebo více
elektronů souhlasu svým mocenstvím stane rovněž neutrální částicí. Molekuly kyseliny sírové disociují dva jednomocné ion-
+ 2-ty dvojmocný ion SO.
Elektrony anody pak putují vnějším kovovým vodičem přes zdroj katodě
a uzavírají tak okruh proudu. Vložíme-li elektrody napětí, anionty
2“SO^ postupují, vlivem elektrického polie anodě, předají svůj náboj, ale
protože nemohou chemicky reagovat, vstoupí reakce vodou okolí
anody. jeden teplotní stu
peň. Říkáme, elektrolytem protéká elektrický
proud. Celý ten
to proces nazývá elektrolysou. Při této reakci, která probíhá padle rovnice
S04 HgO H^SO^ ,
se uvolňuje kyslík Og.
Tento^vzrůst činí různých elektrolytů průměrně 2%. Elektrolvaa. véak znamená, vodivost elektrolytů rostoucí teplotou roste. viskositě známo, její hodnota rychle klesá rostoucí
teplotou.4. Podobně ka*tionty dosažení katody odevzdají
svůj náboj jako neutrální atomy vytvářejí molekuly plynného vodíku,
který katody uvolňuje.
Odevzdání náboje je, třeba chápat tak, anion, který dospěje anodu,
předá podle svého mocenství jeden nebo více svých valenčních elektronů
a stane neutrálním /atomem nebo molekulou.
Která látka vylučuje elektrodách nebo jaké chemické děje probí
hají elektrodě:, popřípadě jejím okolí, závisí nejen chemickém slo
užení elektrolytu, ale druhu použitých elektrod. Hoftaannově přístroji vodní roztok kyseliny sírové mezi platino
vými elektrodami. Přitom objem uvolněného vodíku dvakrát větěí
než objem uvolněného kyslíku.
— 3. Elektrolytem véak
elektrony jako samostatné částice neěíří; něm vedení proudu zprostřed
kováno výhradně ionty. Jako neutrální částice pak elektrodě vylučuje nebo che
micky reaguje, popřípadě reaguje elektrolytem okolí elektrody. Jakmile ion dospěje při tomto pohybu přísluěnou elektrodu, odevzdá
jí svůj náboj stane elektricky neutrálním, jinými slovy, ion neutra-
lisuje. Vytvoříme-li elektrodách ponořených elektro-
I lytu rozdíl potenciálů, vznikne uvnitř elektrolytu elektrické pole ionty
se začnou uspořádaně pohybovat. Výsledek týž, jako elektrony katodou
do elektrolytu vstupovaly anodou něho vycházely. Přestože elektrolysa vodního roztoku kyseliny
sírové svůj původ disociaci molekuly HjSO^, výsledek takový, jako
5y místo molekul I^SO^ rozkládala přímo voda podle vzorce
H20 O2“
178
.
1
