Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Elektrolytická disociace není podmíněna vnějáím elektrickým polem,
nýbrž vzniká účinkem molekul rozpouštědla, které vytvářejí silná lokální
elektrická pole, uvolňující vazebné síly uvnitř molekul rozpuštěné látky. Výsledkem těchto elektrostatických silových interakcí mezi
17í2
. znamená, jejich molekuly roztocích nedi-
sociují. Děj té
to disociace zapisujeme tvaru
NaCl Na* Cl"
Právě tak jako aoli disociují kyseliny záaady. rozpouštědle obsahujícím polární mole
kuly. Příkladem cukr, který při rozpouštění vodě nedisociuje, če
hož plyne, vodní roztok cukru není elektrolytem. Molekula kyseliny alrové
se ětěpí dva kladné jednomocné ionty vodíku záporný dvojmocný
0_
ion síranového radikálu SO,
4
HjSC^ SO2“
nebo molekula hydroxydu draselného kladný ion draslíku záporný
hydroxylový ion QH~
KOH OH"
Roztoky látek, jež nejsou tvořeny polárními molekulami, nejsou zpra
vidla elektrolyty. 3,1
kladnému pólu molekuly soli (na obr. menSí útvary) naopak
k zápornému pólu molekuly aoli přiléhají molekuly rozpouštědla svými póly
kladnými.vodě štěpí kladný ion sodíku Na+ záporný ion chloru Cl”. organické sloučeniny vytvářejí většinou ne-
elektrolytické roztoky. Tak např. Při rozpouštění obklopí molekuly rozpouštědla jednotlivé molekuly
soli orientují tak, jak ukazuje obr. větší útvar, vyšrafovaný) přitahují
ávými zápornými póly molekuly rozpouštědla (na obr.
Uvažujme elektrolytu, jímž roztok nějaké soli složené iontových mo
lekul polárním rozpouštědle, tj. obrázku vidět, ke
a) b)
Obr. 3,1a
