Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Příkladem cukr, který při rozpouštění vodě nedisociuje, če
hož plyne, vodní roztok cukru není elektrolytem.vodě štěpí kladný ion sodíku Na+ záporný ion chloru Cl”. obrázku vidět, ke
a) b)
Obr. větší útvar, vyšrafovaný) přitahují
ávými zápornými póly molekuly rozpouštědla (na obr. Tak např. Výsledkem těchto elektrostatických silových interakcí mezi
17í2
. Děj té
to disociace zapisujeme tvaru
NaCl Na* Cl"
Právě tak jako aoli disociují kyseliny záaady. Při rozpouštění obklopí molekuly rozpouštědla jednotlivé molekuly
soli orientují tak, jak ukazuje obr.
Uvažujme elektrolytu, jímž roztok nějaké soli složené iontových mo
lekul polárním rozpouštědle, tj. menSí útvary) naopak
k zápornému pólu molekuly aoli přiléhají molekuly rozpouštědla svými póly
kladnými. 3,1
kladnému pólu molekuly soli (na obr. rozpouštědle obsahujícím polární mole
kuly. Molekula kyseliny alrové
se ětěpí dva kladné jednomocné ionty vodíku záporný dvojmocný
0_
ion síranového radikálu SO,
4
HjSC^ SO2“
nebo molekula hydroxydu draselného kladný ion draslíku záporný
hydroxylový ion QH~
KOH OH"
Roztoky látek, jež nejsou tvořeny polárními molekulami, nejsou zpra
vidla elektrolyty. 3,1a. znamená, jejich molekuly roztocích nedi-
sociují.
Elektrolytická disociace není podmíněna vnějáím elektrickým polem,
nýbrž vzniká účinkem molekul rozpouštědla, které vytvářejí silná lokální
elektrická pole, uvolňující vazebné síly uvnitř molekul rozpuštěné látky. organické sloučeniny vytvářejí většinou ne-
elektrolytické roztoky
