Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
znamená, jejich molekuly roztocích nedi-
sociují. Tak např. větší útvar, vyšrafovaný) přitahují
ávými zápornými póly molekuly rozpouštědla (na obr. Děj té
to disociace zapisujeme tvaru
NaCl Na* Cl"
Právě tak jako aoli disociují kyseliny záaady. rozpouštědle obsahujícím polární mole
kuly. Molekula kyseliny alrové
se ětěpí dva kladné jednomocné ionty vodíku záporný dvojmocný
0_
ion síranového radikálu SO,
4
HjSC^ SO2“
nebo molekula hydroxydu draselného kladný ion draslíku záporný
hydroxylový ion QH~
KOH OH"
Roztoky látek, jež nejsou tvořeny polárními molekulami, nejsou zpra
vidla elektrolyty. organické sloučeniny vytvářejí většinou ne-
elektrolytické roztoky. menSí útvary) naopak
k zápornému pólu molekuly aoli přiléhají molekuly rozpouštědla svými póly
kladnými. 3,1a. Při rozpouštění obklopí molekuly rozpouštědla jednotlivé molekuly
soli orientují tak, jak ukazuje obr. Příkladem cukr, který při rozpouštění vodě nedisociuje, če
hož plyne, vodní roztok cukru není elektrolytem. 3,1
kladnému pólu molekuly soli (na obr.
Elektrolytická disociace není podmíněna vnějáím elektrickým polem,
nýbrž vzniká účinkem molekul rozpouštědla, které vytvářejí silná lokální
elektrická pole, uvolňující vazebné síly uvnitř molekul rozpuštěné látky. obrázku vidět, ke
a) b)
Obr. Výsledkem těchto elektrostatických silových interakcí mezi
17í2
.vodě štěpí kladný ion sodíku Na+ záporný ion chloru Cl”.
Uvažujme elektrolytu, jímž roztok nějaké soli složené iontových mo
lekul polárním rozpouštědle, tj
