Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Podle Arrhenia (1889) větší hodnota koncentrace
zcela oprávněná lze vysvětlit disociací. 3. Poněvadž elektrolyty jsou zároveň vodiči elektrického proudu,
je nasnadě, útvary, něž molekula rozpuštěné látky štěpí, jsou ionty.
Roztoky elektrolytů vykazují vétáí osmotický tlak, než vyplývá van't
Joffova zákona (1887), který platí pro roztoky neelektrolytická. Podle toho, jsme uvedli výše, museli bychom
v elektrolytických roztocích přiřknout koncentraci větší hodnotu, aby
/ztah (3,1) byl splněn.
Lze tedy vznik iontů elektrolytech připsat disociaci molekul. obou případech vznikají totiž dvě částice nesou
cí elektrický náboj.3. tj. Podle toho, který výše zmíněných ionisačních činitelů pou
žijeme, mluvíme ionisaci tepelné (termoionisaci), ionisaci zářením (fo-
toionisaci) ionisaci nárazem.
V plynech vznik iontů spojen dějem, který nazýváme ionisací. Podle toho
to zákona osmotický tlak vyjadřuje vztahem ,
P_> (3>1)
v němž plynová konstanta, koncentrace roztoku jeho teplota. štěpením molekul rozpuš
těná látky roztoku elektrolytu útvary menší, které chovají jako vol
né molekuly. Energie vynaložená ionisaci_molek_úly__
plynu musí být všech případech větší nebo aspoň rovná tzv. loni-
sace plynů děj pokud jde štěpení molekul značné míry podobný
elektrolytické disociaci. energii ioni-
£ační, která definována jako energie spojená vytržením elektronu &. Při ionisaci však molekula plynu nerozpadá dva
ionty opačných znamének, ale působením některého ionisačního činitele z
ní odštěpí elektron, čímž vzniknou dvě elektricky nabité částice: kladný
ion elektron.3. Velikost ionisační energie pro různé plyny různá.
3.jeho
stabilní dráhy obalu molekuly jeho vzdálením nekonečna (viz čl. 3,4 citovaného článku.3). Výkladu disoi-
cisca věnujeme příští článek. Zákcm zachování energie při nárazu ionisující částice stojíc!
molekulu plynu vyjádříme rovnicí
2—
170
.
Energie potřebná fotoionisaci molekuly plynu souvisí energií ioni
sační vztahem
h (3,2)
v němž Planckova konstanta kmitočet použitého záření. Pro některé z
nich jsou hodnoty této energie uvedeny tab.
Proces ionisaca nárazem (viz čl.jednak jako dvojmocný ion MnO^ sloučeninách manganových.3) chápeme jako ráz dvou pružných
koulí, nichž jednou neutrální molekula plynu hmotnosti druhou
ionisující částice hmotnosti Předpokládejme, molekula plynu v
klidu ionisující částice pohybuje rychlostí takže kinetickou
energii tl/2) Pro pružný ráz platí zákony zachování energie
a hybnosti. Vztah
(3,2) udává minimální hodnotu energie fotonu nutnou ionisaci molekuly
daného plynu.
Je tedy při konstantní teplotě neelektrolytického roztoku osmotický tlak
přímo úměrný jeho koncentraci
