Elektřina a magnetismus i. UK

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.

Vydal: Státní pedagogické nakladatelství Praha Autor: Jaromír Brož

Strana 168 z 229

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Při ionisaci však molekula plynu nerozpadá dva ionty opačných znamének, ale působením některého ionisačního činitele z ní odštěpí elektron, čímž vzniknou dvě elektricky nabité částice: kladný ion elektron. štěpením molekul rozpuš­ těná látky roztoku elektrolytu útvary menší, které chovají jako vol­ né molekuly. 3. 3. Roztoky elektrolytů vykazují vétáí osmotický tlak, než vyplývá van't Joffova zákona (1887), který platí pro roztoky neelektrolytická. Zákcm zachování energie při nárazu ionisující částice stojíc! molekulu plynu vyjádříme rovnicí 2— 170 .3) chápeme jako ráz dvou pružných koulí, nichž jednou neutrální molekula plynu hmotnosti druhou ionisující částice hmotnosti Předpokládejme, molekula plynu v klidu ionisující částice pohybuje rychlostí takže kinetickou energii tl/2) Pro pružný ráz platí zákony zachování energie a hybnosti. V plynech vznik iontů spojen dějem, který nazýváme ionisací. Podle toho, který výše zmíněných ionisačních činitelů pou­ žijeme, mluvíme ionisaci tepelné (termoionisaci), ionisaci zářením (fo- toionisaci) ionisaci nárazem. Podle toho­ to zákona osmotický tlak vyjadřuje vztahem , P_> (3>1) v němž plynová konstanta, koncentrace roztoku jeho teplota. Podle Arrhenia (1889) větší hodnota koncentrace zcela oprávněná lze vysvětlit disociací. Velikost ionisační energie pro různé plyny různá.jednak jako dvojmocný ion MnO^ sloučeninách manganových.jeho stabilní dráhy obalu molekuly jeho vzdálením nekonečna (viz čl.3). tj. Lze tedy vznik iontů elektrolytech připsat disociaci molekul. obou případech vznikají totiž dvě částice nesou­ cí elektrický náboj.3. Podle toho, jsme uvedli výše, museli bychom v elektrolytických roztocích přiřknout koncentraci větší hodnotu, aby /ztah (3,1) byl splněn. Energie vynaložená ionisaci_molek_úly__ plynu musí být všech případech větší nebo aspoň rovná tzv.3. energii ioni- £ační, která definována jako energie spojená vytržením elektronu &. Vztah (3,2) udává minimální hodnotu energie fotonu nutnou ionisaci molekuly daného plynu. Energie potřebná fotoionisaci molekuly plynu souvisí energií ioni­ sační vztahem h (3,2) v němž Planckova konstanta kmitočet použitého záření. Pro některé z nich jsou hodnoty této energie uvedeny tab. 3,4 citovaného článku. Proces ionisaca nárazem (viz čl. Výkladu disoi- cisca věnujeme příští článek. Je tedy při konstantní teplotě neelektrolytického roztoku osmotický tlak přímo úměrný jeho koncentraci. Poněvadž elektrolyty jsou zároveň vodiči elektrického proudu, je nasnadě, útvary, něž molekula rozpuštěné látky štěpí, jsou ionty. loni- sace plynů děj pokud jde štěpení molekul značné míry podobný elektrolytické disociaci