Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
3. loni-
sace plynů děj pokud jde štěpení molekul značné míry podobný
elektrolytické disociaci.3.
Je tedy při konstantní teplotě neelektrolytického roztoku osmotický tlak
přímo úměrný jeho koncentraci.jeho
stabilní dráhy obalu molekuly jeho vzdálením nekonečna (viz čl. Podle toho
to zákona osmotický tlak vyjadřuje vztahem ,
P_> (3>1)
v němž plynová konstanta, koncentrace roztoku jeho teplota.3) chápeme jako ráz dvou pružných
koulí, nichž jednou neutrální molekula plynu hmotnosti druhou
ionisující částice hmotnosti Předpokládejme, molekula plynu v
klidu ionisující částice pohybuje rychlostí takže kinetickou
energii tl/2) Pro pružný ráz platí zákony zachování energie
a hybnosti. Poněvadž elektrolyty jsou zároveň vodiči elektrického proudu,
je nasnadě, útvary, něž molekula rozpuštěné látky štěpí, jsou ionty. štěpením molekul rozpuš
těná látky roztoku elektrolytu útvary menší, které chovají jako vol
né molekuly. energii ioni-
£ační, která definována jako energie spojená vytržením elektronu &. 3.3). Velikost ionisační energie pro různé plyny různá.
Roztoky elektrolytů vykazují vétáí osmotický tlak, než vyplývá van't
Joffova zákona (1887), který platí pro roztoky neelektrolytická. Vztah
(3,2) udává minimální hodnotu energie fotonu nutnou ionisaci molekuly
daného plynu. 3,4 citovaného článku. Pro některé z
nich jsou hodnoty této energie uvedeny tab.
Energie potřebná fotoionisaci molekuly plynu souvisí energií ioni
sační vztahem
h (3,2)
v němž Planckova konstanta kmitočet použitého záření. tj.jednak jako dvojmocný ion MnO^ sloučeninách manganových.
Proces ionisaca nárazem (viz čl. obou případech vznikají totiž dvě částice nesou
cí elektrický náboj.
V plynech vznik iontů spojen dějem, který nazýváme ionisací.
3. Podle toho, který výše zmíněných ionisačních činitelů pou
žijeme, mluvíme ionisaci tepelné (termoionisaci), ionisaci zářením (fo-
toionisaci) ionisaci nárazem.
Lze tedy vznik iontů elektrolytech připsat disociaci molekul. Podle toho, jsme uvedli výše, museli bychom
v elektrolytických roztocích přiřknout koncentraci větší hodnotu, aby
/ztah (3,1) byl splněn. Zákcm zachování energie při nárazu ionisující částice stojíc!
molekulu plynu vyjádříme rovnicí
2—
170
. Výkladu disoi-
cisca věnujeme příští článek. Podle Arrhenia (1889) větší hodnota koncentrace
zcela oprávněná lze vysvětlit disociací. Energie vynaložená ionisaci_molek_úly__
plynu musí být všech případech větší nebo aspoň rovná tzv. Při ionisaci však molekula plynu nerozpadá dva
ionty opačných znamének, ale působením některého ionisačního činitele z
ní odštěpí elektron, čímž vzniknou dvě elektricky nabité částice: kladný
ion elektron
