Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Poněvadž elektrolyty jsou zároveň vodiči elektrického proudu,
je nasnadě, útvary, něž molekula rozpuštěné látky štěpí, jsou ionty. Energie vynaložená ionisaci_molek_úly__
plynu musí být všech případech větší nebo aspoň rovná tzv. štěpením molekul rozpuš
těná látky roztoku elektrolytu útvary menší, které chovají jako vol
né molekuly.
Lze tedy vznik iontů elektrolytech připsat disociaci molekul.jeho
stabilní dráhy obalu molekuly jeho vzdálením nekonečna (viz čl. obou případech vznikají totiž dvě částice nesou
cí elektrický náboj.3.
Je tedy při konstantní teplotě neelektrolytického roztoku osmotický tlak
přímo úměrný jeho koncentraci.3).
V plynech vznik iontů spojen dějem, který nazýváme ionisací. Podle Arrhenia (1889) větší hodnota koncentrace
zcela oprávněná lze vysvětlit disociací. Podle toho
to zákona osmotický tlak vyjadřuje vztahem ,
P_> (3>1)
v němž plynová konstanta, koncentrace roztoku jeho teplota. tj. Zákcm zachování energie při nárazu ionisující částice stojíc!
molekulu plynu vyjádříme rovnicí
2—
170
. Velikost ionisační energie pro různé plyny různá. Pro některé z
nich jsou hodnoty této energie uvedeny tab. loni-
sace plynů děj pokud jde štěpení molekul značné míry podobný
elektrolytické disociaci. Výkladu disoi-
cisca věnujeme příští článek.
3. Vztah
(3,2) udává minimální hodnotu energie fotonu nutnou ionisaci molekuly
daného plynu.jednak jako dvojmocný ion MnO^ sloučeninách manganových. 3,4 citovaného článku.3. energii ioni-
£ační, která definována jako energie spojená vytržením elektronu &.
Proces ionisaca nárazem (viz čl.3) chápeme jako ráz dvou pružných
koulí, nichž jednou neutrální molekula plynu hmotnosti druhou
ionisující částice hmotnosti Předpokládejme, molekula plynu v
klidu ionisující částice pohybuje rychlostí takže kinetickou
energii tl/2) Pro pružný ráz platí zákony zachování energie
a hybnosti. Podle toho, který výše zmíněných ionisačních činitelů pou
žijeme, mluvíme ionisaci tepelné (termoionisaci), ionisaci zářením (fo-
toionisaci) ionisaci nárazem. Při ionisaci však molekula plynu nerozpadá dva
ionty opačných znamének, ale působením některého ionisačního činitele z
ní odštěpí elektron, čímž vzniknou dvě elektricky nabité částice: kladný
ion elektron.
Energie potřebná fotoionisaci molekuly plynu souvisí energií ioni
sační vztahem
h (3,2)
v němž Planckova konstanta kmitočet použitého záření. Podle toho, jsme uvedli výše, museli bychom
v elektrolytických roztocích přiřknout koncentraci větší hodnotu, aby
/ztah (3,1) byl splněn. 3.
Roztoky elektrolytů vykazují vétáí osmotický tlak, než vyplývá van't
Joffova zákona (1887), který platí pro roztoky neelektrolytická
