Elektrifikace Československa do roku 1938

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

ELEKTRIFIKACE ČESKOSLOVENSKA DO ROKU 1938

Vydal: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta v Praze Autor: Jan Mikeš

Strana 9 z 22

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Myšlenky sjednocování Evropy energetickém (technickém) základě (reprezentované především belgicko-americkým elektrotechnickým inženýrem Dannie Heinemanem, belgickým politikem Paulem Hymansem, francouzský železničním konstruktérem Louisem Loucheurem, švýcarským inženýrem Ernstem Schönholzerem a francouzským politikem Albertem Thomasem) polovině 30. letech 20. Přenos elektrické energie mezi propojenými výrobci distributory byl technicky poměrně snadný, ale velmi složitý hlediska politického, neboť bylo třeba souhlasu národních orgánů. Státy prostřednictvím ministerstev elektrárenských rad udělovaly koncese případně restriktivní opatření. let 20. Jednak byl posilován mezinárodní charakter energetického průmyslu, rostl počet přenosových vedení přes hranice, uplatňovaly se první elektrárenské větší společnosti, spojené bankami, rostl počet elektráren po celém světě jednak tento trend byl podporován mezinárodními elektrotechnickými spolky vládními nevládními organizacemi úmluvami.9 elektrické dodávky poprvé uskutečnily začátku 20. století objevoval dvojí vývoj. století Švýcarska Itálie a ukázaly potenciál mezinárodního propojení energetických sítí. Tento liberální postoj podporovali i podnikatelé elektrárenském oboru, neboť předpokládali, tento stav napomůže nejen hospodářskému vzestupu, ale rozvine racionální mezinárodní spolupráci ve výrobě přenosu elektrické energie. Mezinárodní odborné organizace měly národní výbory (např. prvních letech 20. Státní elektrárenskou radu Ministerstva veřejných prací Československu) národní profesionální elektrotechnické svazy (např. Tato situace byla studována mnoha hledisek, z nichž technické bylo snazší než právní politické. Národní orgány aktivně elektrifikaci podílely, udělovaly státní souhlas se stavbami výrobních distribučních rozvodných sítí stavbami elektráren. století vytvořeny dvě úmluvy, podporující nejen národní elektrizační legislativy, ale konkrétní podnikání elektroenergetice. Zakládání velkých (především vodních) elektráren zejména přenos vysokého napětí otevřely nové příležitosti spolupráce mezi regionálními elektrárenskými systémy. konce První světové války většina evropských vlád instalovala řadu zákonných dalších právních předpisů opatření pro regulování elektřiny. Přes všechny tyto příliš úspěšné politické peripetie byly technické (elektrizační) výsledky, chápané v mezinárodních souvislostech realizované základě národních elektrizačních zákonů období 1918–1938, velmi úspěšné. Do prvorepublikového Československa vstupovaly Čechy 207 elektrárnami s celkovým výkonem 140 MW, Morava elektrárnami výkonu, Slezsko 25 elektrárnami 4,5 MW, Slovensko elektrárnami výkonem zhruba. systému vstupovaly nejen mezinárodní holdingové společnosti, ale mezinárodní elektrotechnické odborné spolky (IEC, CIGRE, UNIPEDE, WPC) podílely určování následné realizaci mezinárodních distribučních sítí, které však musely podřídit vnitrostátním právním předpisům. století transformovaly myšlenek boje proti hospodářské depresi pro zajištění evropského míru federativní (rozvíjené politiky evropeisty Francisem Delaisiem Richardem Nicolausem von Coudenhove-Kalergim) spolupráce. Úmluvy podepsaly desítky států, ale ratifikování tak silné nebylo. Pro realizaci potřeb národních a mezinárodních elektrárenských svazů, ale podnikatelů reprezentovaných státem nebo soukromníků byly 20. Tyto organizace propagovaly otevřený systém volného toku distribučních elektrických sítí. Elektrotechnický svaz československý), které fungovaly jako větve jejich organizačního stromu