obecním majetku bylo 119 podniků: samostatných elektráren a
24 připojených elektráren pro 1,1 milionů obyvatel.
Zájem elektrifikaci intenzivně projevovaly všechny evropské země podstatě ve
stejném čase, který započal poslední třetině 19. V
českých zemích bylo před První světovou válkou podáno několik návrhů (1894
poslanec Vilém Exner, 1902 Ergen Arnold von Krasny ministerstva železnic, 1908
vídeňská vláda, 1905, 1910, 1913/14 František Křižík pro Čechy 1914 Vladimír List
pro Moravu, 1918 vídeňská vláda), avšak ani jeden nebyl úspěšný.
První legislativní úpravy pro výrobu dodávání elektřiny zařadily právních předpisů
v letech 1882–1902 jako první státy Velká Británie, Itálie, Francie, Německo a
Švýcarsko.o. této úpravě spolupráci s
ekonomem Karlem Englišem, právníkem Františkem Weyrem poslancem
ekonomem Janem Rozkošným pracoval především profesor konstrukční
elektrotechniky jeden prvních předsedů Elektrotechnického svazu
československého, Vladimír List.
Z nich bylo 193 samostatných elektráren, podniků odebíralo proud cizích
elektráren. Na
1 000 obyvatel zásobeného obvodu připadal výkon 49,5 kW, 000 obyvatel celého
Českého království 19,9 kW, obyvatele spotřeby bylo 58,5 kWh. Statistika roku 1913 uvedla, Čechách bylo 227 elektrických podniků. výrobu elektřiny její rozvodnou distribuční síť,
kterou bylo možné napojit jak přeshraniční, tak mezinárodní sítě, nichž tehdy
v Evropě vážně uvažovalo. elektrárnou Kolíně
(1916) aj. Základem zákona stalo vytvoření všeužitečných
podniků, které zajišťovaly soustavnou elektrizaci Československa které staly
základem pro elektrizační síť, tj. Čechách tak bylo
zásobeno 731 000 obyvatel, tj. Siemens elektrárně Trmicích
a Děčíně Podmoklech /Bodenbach/, švýcarská firma Brown Boveri Českých
Budějovicích, Bílsku Ostravě, maďarský Ganz spol. Průměrné
využití elektráren bylo při ztrátách vedeních transformátorech 540 hodin,
koeficient zužitkování byl 17,6 Těsně před První světovou válkou během tedy
vznikly zárodky první přespolní elektrárny, které mohly zásobovat elektrickým
proudem teritoriálně širší oblasti.). Konečná právní
úprava byla přijata 22. Slovensku, vídeňská firma
Österreichische Elektrizitätslieferungs Aktiengesellschaft Poříčí Trutnova, AEG v
Oslavanech atd. Přeshraniční (často nouzové)
. při výrobě elektřiny
mohly vznikat regionálně přebytky výrobě elektrického proudu, které mohly být
poskytnuty buď jinému kraji, nebo dokonce jiné zemi. Soukromých
elektráren bylo 96, které měly starosti 1,5 milionu obyvatel. století kulminoval před První
světovou válku podobě neorganizované (překotné) elektrizace který ještě
navýšil této válce souvislosti konkrétními legislativními úpravami elektrizačního
úsilí, vycházejícími již systematického soustavného pojetí. RČS státní
podpoře elektrizace Národním shromážděním. cca Úhrnný výkon elektráren, které dodávaly
odběratelsky elektrický proud, byl 135 MW, celková spotřeba byla cca 160 TWh.8
Trmicích Ústí nad Labem, AEG Union, které patřila elektrárna Oslavanech Brna
(1913), nebo Elektrárenský svaz středolabských okresů, r. Ukázalo se, že
evropské státy měly podobné problémy jako české země, tj. Československá elektrizační soustava díky důsledně
zpracovanému textu zákona postupně zbavovala především vlivu říšskoněmeckého a
vídeňského kapitálu (zahraniční firmy působily např. Dále bylo celkem družstevních
a svazové elektrárny, které zásobovaly cca 131 000 obyvatel. Rakousku-Uhersku postupovalo podle ministerského nařízení stále
častěji objevovaly snahy prosadit elektrizační zákon, ale zatím bezvýsledně. července 1919 jako zákon číslo 438 Sb
