Elektrifikace Československa do roku 1938

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

ELEKTRIFIKACE ČESKOSLOVENSKA DO ROKU 1938

Vydal: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta v Praze Autor: Jan Mikeš

Strana 8 z 22

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Slovensku, vídeňská firma Österreichische Elektrizitätslieferungs Aktiengesellschaft Poříčí Trutnova, AEG v Oslavanech atd. Statistika roku 1913 uvedla, Čechách bylo 227 elektrických podniků.). Na 1 000 obyvatel zásobeného obvodu připadal výkon 49,5 kW, 000 obyvatel celého Českého království 19,9 kW, obyvatele spotřeby bylo 58,5 kWh. této úpravě spolupráci s ekonomem Karlem Englišem, právníkem Františkem Weyrem poslancem ekonomem Janem Rozkošným pracoval především profesor konstrukční elektrotechniky jeden prvních předsedů Elektrotechnického svazu československého, Vladimír List. Konečná právní úprava byla přijata 22. Dále bylo celkem družstevních a svazové elektrárny, které zásobovaly cca 131 000 obyvatel. Rakousku-Uhersku postupovalo podle ministerského nařízení stále častěji objevovaly snahy prosadit elektrizační zákon, ale zatím bezvýsledně. V českých zemích bylo před První světovou válkou podáno několik návrhů (1894 poslanec Vilém Exner, 1902 Ergen Arnold von Krasny ministerstva železnic, 1908 vídeňská vláda, 1905, 1910, 1913/14 František Křižík pro Čechy 1914 Vladimír List pro Moravu, 1918 vídeňská vláda), avšak ani jeden nebyl úspěšný. Československá elektrizační soustava díky důsledně zpracovanému textu zákona postupně zbavovala především vlivu říšskoněmeckého a vídeňského kapitálu (zahraniční firmy působily např.8 Trmicích Ústí nad Labem, AEG Union, které patřila elektrárna Oslavanech Brna (1913), nebo Elektrárenský svaz středolabských okresů, r. První legislativní úpravy pro výrobu dodávání elektřiny zařadily právních předpisů v letech 1882–1902 jako první státy Velká Británie, Itálie, Francie, Německo a Švýcarsko. elektrárnou Kolíně (1916) aj. při výrobě elektřiny mohly vznikat regionálně přebytky výrobě elektrického proudu, které mohly být poskytnuty buď jinému kraji, nebo dokonce jiné zemi. Přeshraniční (často nouzové) . Zájem elektrifikaci intenzivně projevovaly všechny evropské země podstatě ve stejném čase, který započal poslední třetině 19. Siemens elektrárně Trmicích a Děčíně Podmoklech /Bodenbach/, švýcarská firma Brown Boveri Českých Budějovicích, Bílsku Ostravě, maďarský Ganz spol. století kulminoval před První světovou válku podobě neorganizované (překotné) elektrizace který ještě navýšil této válce souvislosti konkrétními legislativními úpravami elektrizačního úsilí, vycházejícími již systematického soustavného pojetí. Ukázalo se, že evropské státy měly podobné problémy jako české země, tj. Čechách tak bylo zásobeno 731 000 obyvatel, tj.o. cca Úhrnný výkon elektráren, které dodávaly odběratelsky elektrický proud, byl 135 MW, celková spotřeba byla cca 160 TWh. výrobu elektřiny její rozvodnou distribuční síť, kterou bylo možné napojit jak přeshraniční, tak mezinárodní sítě, nichž tehdy v Evropě vážně uvažovalo. Z nich bylo 193 samostatných elektráren, podniků odebíralo proud cizích elektráren. Základem zákona stalo vytvoření všeužitečných podniků, které zajišťovaly soustavnou elektrizaci Československa které staly základem pro elektrizační síť, tj. Průměrné využití elektráren bylo při ztrátách vedeních transformátorech 540 hodin, koeficient zužitkování byl 17,6 Těsně před První světovou válkou během tedy vznikly zárodky první přespolní elektrárny, které mohly zásobovat elektrickým proudem teritoriálně širší oblasti. RČS státní podpoře elektrizace Národním shromážděním. července 1919 jako zákon číslo 438 Sb. obecním majetku bylo 119 podniků: samostatných elektráren a 24 připojených elektráren pro 1,1 milionů obyvatel. Soukromých elektráren bylo 96, které měly starosti 1,5 milionu obyvatel