Bylo zřejmé, tento proces
nezbytně potřebuje jasný legislativní rámec plnou podporu státu.
Československo mohlo směle srovnávat ostatními evropskými státy, které ve
stejné době také rozhodovaly legislativní úpravě pro elektrifikaci jejím technicko-
ekonomickém provádění sociálním dopadu. zásobování začalo podílet více elektráren energie byla
postupně rozváděna vzdálenějších míst spotřeby. Patřily nim např., Bodenbach (1911) elektrárnou. unifikovaných staveb trafostanic a
měníren nebo staveb pro elektrifikované československé železniční tramvajové
tratě, dále včetně elektrických přípojek přímých vedení (pro domácnosti, budovy,
průmysl aj.
Zákon soustavné elektrizaci byl Československu projednáván politicky neklidné
době, kdy země musela řešit některé poválečné palčivé otázky, např. Prosazením uvedeného zákona při samém zrodu první
Československé republiky bylo rozhodnuto nejen významné pozici
(elektro)technické elity moderní československé společnosti vlivu ni
prostřednictvím hlavní elektrotechnické spolkové základny Elektrotechnického svazu
československého, ale došlo tak průběhu realizace tohoto zákona pozitivnímu
ovlivnění každodenního života republice.
Jeho schvalování dělo okamžicích, kdy ještě ani nebyla podepsána mírová
smlouva Rakouskem kdy dokončovala versailleská jednání. otázku vlastní legitimity. vojenské
(ochrana hranic nového státu) národnostních menšin, tj. Bylo-li možné se
věnovat elektrifikačnímu zákonu takové době, zřejmé, zodpovědní politikové
uvědomovali národohospodářskou nutnost jeho projednání schválení mohli
opřít základnu, která přípravu zákona plně zajistila, Elektrotechnický svaz
československý.
Elektrizační zákon tak znamenal výrazné stavební změny krajině státu, které bylo
možno zaznamenat natrasování postavení souborů zařízení pro výrobu, přenos,
transformaci distribuci elektřiny včetně např. navrhovala ministerstvu udělení práva všeužitečnosti,
vytvářela koncepty pro stavbu rozvodných distribučních sítí jednotlivých elektráren,
posuzovala místní zdrojové možnosti pro založení tepelných nebo vodních elektráren,
sledovala ekonomické výsledky elektrifikace apod.) systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a
telekomunikační techniky potřebné pro realizaci elektrizace.7
elektrárnách znamená nejen zlevnění ceny vyráběné elektrické energie, ale zvětšení
provozní jistoty. Vedoucí státní úlohu spolupráci ESČ
realizovalo Ministerstvo veřejných prací, které opíralo legislativně vytvořenou
Státní elektrárenskou radu. přespolní Holešovická elektrárna Praze (1899/1900)
ve vlastnictví Elektrických podniků královského hlavního města Prahy Ústřední
elektrárny, Praha (1897/1922), Svaz hospodářských družstev pro odběr elektrické
energie, Hradci Králové elektrárnou Poříčí Trutnova (1909),
Nordbömische Elektrizitätswerke h.
V oblastech koncentrovanější industrializace začaly již před První světovou válkou
postupně vznikat sice komparačně nevyvážené regionální elektrárenské svazy
(družstva), které ale výrobu, rozvod místní distribuci zajišťovaly, organizovaly a
ovlivňovaly. Elektrizační zákon mohl vzniknout na
základě vysoké odbornosti členů (elektro)technické elity, která měla zázemí jak v
průmyslu, místních orgánech, obchodních živnostenských komorách, tak ve
středo- vysokoškolském prostředí, silných profesních spolcích (ESČ) přímo v
moderním státě, který podporu tohoto dění schvaloval potřebné zákony jejich
provádění řídil, koordinoval kontroloval
