Elektrifikace Československa do roku 1938

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

ELEKTRIFIKACE ČESKOSLOVENSKA DO ROKU 1938

Vydal: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta v Praze Autor: Jan Mikeš

Strana 7 z 22

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Bylo zřejmé, tento proces nezbytně potřebuje jasný legislativní rámec plnou podporu státu.) systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky potřebné pro realizaci elektrizace. Československo mohlo směle srovnávat ostatními evropskými státy, které ve stejné době také rozhodovaly legislativní úpravě pro elektrifikaci jejím technicko- ekonomickém provádění sociálním dopadu. Jeho schvalování dělo okamžicích, kdy ještě ani nebyla podepsána mírová smlouva Rakouskem kdy dokončovala versailleská jednání., Bodenbach (1911) elektrárnou. Bylo-li možné se věnovat elektrifikačnímu zákonu takové době, zřejmé, zodpovědní politikové uvědomovali národohospodářskou nutnost jeho projednání schválení mohli opřít základnu, která přípravu zákona plně zajistila, Elektrotechnický svaz československý. zásobování začalo podílet více elektráren energie byla postupně rozváděna vzdálenějších míst spotřeby. vojenské (ochrana hranic nového státu) národnostních menšin, tj. Patřily nim např. Prosazením uvedeného zákona při samém zrodu první Československé republiky bylo rozhodnuto nejen významné pozici (elektro)technické elity moderní československé společnosti vlivu ni prostřednictvím hlavní elektrotechnické spolkové základny Elektrotechnického svazu československého, ale došlo tak průběhu realizace tohoto zákona pozitivnímu ovlivnění každodenního života republice. unifikovaných staveb trafostanic a měníren nebo staveb pro elektrifikované československé železniční tramvajové tratě, dále včetně elektrických přípojek přímých vedení (pro domácnosti, budovy, průmysl aj. Elektrizační zákon tak znamenal výrazné stavební změny krajině státu, které bylo možno zaznamenat natrasování postavení souborů zařízení pro výrobu, přenos, transformaci distribuci elektřiny včetně např. přespolní Holešovická elektrárna Praze (1899/1900) ve vlastnictví Elektrických podniků královského hlavního města Prahy Ústřední elektrárny, Praha (1897/1922), Svaz hospodářských družstev pro odběr elektrické energie, Hradci Králové elektrárnou Poříčí Trutnova (1909), Nordbömische Elektrizitätswerke h. Vedoucí státní úlohu spolupráci ESČ realizovalo Ministerstvo veřejných prací, které opíralo legislativně vytvořenou Státní elektrárenskou radu. Elektrizační zákon mohl vzniknout na základě vysoké odbornosti členů (elektro)technické elity, která měla zázemí jak v průmyslu, místních orgánech, obchodních živnostenských komorách, tak ve středo- vysokoškolském prostředí, silných profesních spolcích (ESČ) přímo v moderním státě, který podporu tohoto dění schvaloval potřebné zákony jejich provádění řídil, koordinoval kontroloval.7 elektrárnách znamená nejen zlevnění ceny vyráběné elektrické energie, ale zvětšení provozní jistoty. navrhovala ministerstvu udělení práva všeužitečnosti, vytvářela koncepty pro stavbu rozvodných distribučních sítí jednotlivých elektráren, posuzovala místní zdrojové možnosti pro založení tepelných nebo vodních elektráren, sledovala ekonomické výsledky elektrifikace apod. otázku vlastní legitimity. V oblastech koncentrovanější industrializace začaly již před První světovou válkou postupně vznikat sice komparačně nevyvážené regionální elektrárenské svazy (družstva), které ale výrobu, rozvod místní distribuci zajišťovaly, organizovaly a ovlivňovaly. Zákon soustavné elektrizaci byl Československu projednáván politicky neklidné době, kdy země musela řešit některé poválečné palčivé otázky, např