Elektrizace společnosti nejen Československu, ale celé Evropě, měla silný a
pozitivní ohlas, neboť dění osoby spojovala. Elektrizace byla postavena na
zkušenostech, invenci dobrém vzdělání (elektro)technické elity, která tomuto úkolu
přistoupila plně zformovaná (především období poslední třetiny 19. Proces ovlivnil
i otázky bezpečnostní, kdy bylo nezbytné zajistit plnou proinformovanost
československé společnosti praktickém užití elektrické energie, sociální, neboť
změnil každodenní život člověka prodloužením doby pro jeho pracovní volnočasové,
případně podnikatelské živnostenské, aktivity. Toto propojení bylo zúročeno mnohými
uměleckými díly (beletristickými, divadelními inscenacemi, uměleckými světelnými
sochami dalšími aplikace). července 1919) prostřednictvím všeužitečných podniků kapitálovou účastí státu,
obcí, korporací jednotlivců využitím podpory elektrizace strany velkého
množství ostatních menších elektrárenských podniků, které vznikaly době
nesoustavné (překotné) elektrizace přelomu 19. ESČ zajistil
důsledné systematické provádění jím navrženého zákona číslo 438 Sb. RČS
O státní podpoře soustavné elektrizace (přijatého Národním shromážděním dne
22. kladlo mimořádné nároky hospodářskou
připravenost Československa těmto úkolům vymezené době dostát. Ústavem teoretické
a experimentální elektrotechniky pražské české techniky, 1906), obchodními
(živnostenskými obchodními komorami, Ústřední jednotou hospodářských družstev,
Grémii elektrotechniků aj. století. století) a
zejména výborně zorganizovaná jak spolkově, odborně-vědecky, tak hlediska
možného využití průmyslových podniků výroben pro elektrizaci.
Hlavní její platformou byl Elektrotechnický svaz československý (ESČ, 1919) úzce
spolupracující státními úřady, především Ministerstvem veřejného průmyslu a
jeho Státní elektrárenskou radou, nezbytnou standardizační základnou, kterou se
brzy stala významná Československá normalizační společnost (ČSN, 1920),
s technickými vysokými školami jejich výzkumnými centry (např. Uvedený proces zajímavý hlediska technologického, kdy bylo
nezbytné československém území uplatnit transfer mnohých technických
novinek elektrárenském oboru řešit množstevní stejné (nyní již standardizované)
činnosti spojené místním budováním nezbytných tepelných vodních elektráren
a jejich technické výzbroje, výstavbou přenosových distribučních sítí řešením
koncových (odběrních) prvků jak pro běžné občany, tak pro obce pro průmyslovou
výrobu, zemědělství terciální sféru. 20.5
3 Závěr
Elektrifikace (elektrisace/elektrizace), prováděná Československu především v
meziválečných letech (1918–1939), stala symbolem budování moderního
samostatného československého státu jeho demokratické společnosti plně
vyjádřila jeho celkový, především budovatelský, étos.), zkušebními (Elektrotechnickou zkušební laboratoří –
Elektrotechnickým zkušebním ústavem, 1923/1951) výrobními (které rostly s
poptávkou nichž třeba zmínit prvních místech Křižíkovy závody Praha, ČKD
Praha, Elektrotechnickou továrnu Škodových závodů Doudlevcích Plzně, firmu
Bartelmus Donát Brně, Elektrotechnickou továrnu Sousedíka Vsetíně další)
celky také významně napojený mezinárodní dění elektrotechnických (především
výkonových) oborech, které znamenaly cestu tvorbě mezinárodních propojených
elektrických rozvodných distribučních sítí jejich lokálních systémů. Hlavním přínosem tohoto mnohovrstevnatého technicky
a technologicky teritoriálně nemálo složitého díla bylo nejen získání dostatečného
. století počátku
20
