V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
kde
4 |/2 kwN Et
“ TcZ
kw činitel vinutí
iV počet závitů fáze rotoru.
Výsledná magnetomotorická síla podélné ose (IN^) dána součtem
průmětů magnetomotorických sil jednotlivých fází osy statorových
pólů:
7lYd cos0) (396)
Z rovnic (393) (396) dostaneme složky momentů příčné podélné
ose.
Tímto nesouhlasem pohybu rotoru přijímače vzhledem pohybu vysilače
je porušena soufáznost soustavy (t. Točivý moment selsynu provedených úpravách dán vzorcem
3 i
M kx0 cos sin +
+ k2A |sin -----1 sin (Aá— (397)
kde ip-^— 90°.
Rotor přijímače počne sledovat rotor vysilače jen tehdy, je-li synchro-
nující moment větší než statický moment hřídelí přijímače. selsynů normálního
provedení však arí 0,1 takže při praktických výpočtech lze použí
vat rovnice (399). rov
nice (397) patrno, moment selsynu vyjádřenými póly větší než
moment selsynu rozloženým statorovým vinutím.
Nemají-li selsyny vyjádřené póly, je
^1(1==: -1q
takže
M cos sin (398)
Předpokládáme-li konst konst (ve skutečnosti úhel při
otočení rotoru poněkud mění vlivem změny reaktance rotoru), dostáváme
M max sin (399)
Tento výraz obdobný závislosti (0) synchronního stroje. 350. přesné přenášení úhlů), takže přená
411
. Závislost f(0), sestrojená podle vzorce (399), na
obr
