V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Při sinusovém rozložení magnetomotorické síly příč
né ose (INq) magnetického toku je
Mq Jcj&INq sin ipx (393)
kde magnetický tok buzení
xpx fázový úhel mezi tokem vyrovnávacím proudem. Jak plyne rovnic (386) (388), bude výsledná elektromotoric
ká síla jednotlivých rotorových fázích selsynů rovna nule pouze při
0 což nastane při stejné poloze rotorů vysilače přijímače vzhledem
k jejich statorových vinutím.
Proudy rotorových vinutích jsou dány rozdílem elektromotorických sil
příslušných fází vysilače přijímače celkovou impedancí fázových
vinutí 2Z:
I sin (<9, sin (389)
I sin ------®----- 120°j sin (390)
h sin i-----y 240°j sin (391)
Mají-li selsyny vyjádřené póly, točivý moment selsynu dán součtem
momentů:
M Ma+ (392)
Moment vzniká vzájemným působením příčné magnetomotorické síly
rotoru toku statoru.
Točivý moment vznikne selsynech při vzájemným působením,
proudů tekoucích rotorových vinutích toku buzeného vinutím statoru. Podle rovnic (389) (391) můžeme psát
INq sin (395)
410
.těchto rovnicích značí <92 úhlovou odchylku rotorů vysilače
a přijímače.
Moment podélné ose, způsobený vyjádřenými póly, je
M,i 1:2IN¿1NQ(A&— Aq) (394)
kde IN,i magnetomotorická síla podélné ose,
A&, rimagnetické vodivosti pro tok podélné příčné ose rotoru.
Výsledná magnetomotorická síla příčné ose {INq) dána součtem prů
mětů magnetomotorických sil jednotlivých fází osu kolmou směru
osy statorového toku
