V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Na obr. Schéma elektrického hřídele Obr. 149) zabraňuje spojení kotev nakrátko,
jež nastalo, kdyby byly kotvy přímo spojeny přes přídavné kroužky.
Nedostatkem soustavy stejnosměrnými stroji je, nemůžeme dosáh
nout chodu elektrického hřídele počátku spouštění ani konci brzdění. Elektrický hřídel zde dostáváme vzájemným
spojením kroužků obou strojů, podobně jako soustavy pomocnými syn
chronními stroji. 149.
Obr. 149.
Princip funkce tohoto hřídele záleží tom, regulačních vinutí, jež
jsou uložena stejných drážkách jako pracovní vinutí rotoru, jsou vyve-
156
.
Na stejném principu založen elektrický hřídel, jehož schéma na
obr.
Tento hřídel skládá dvou stejnosměrných sériových strojů, jež mo
hou mít, podobně jako předešlém případě (obr. hřídele sériovými stroji.
V obou těchto případech mají vinutí kotev přídavné vývody třem
kroužkům.
Stroj takto provedený vlastně jednokotvový měnič, spojující dva stro
je: stejnosměrný synchronní.Oba stroje mohou mít různá zatížení hřídelích, avšak otáčejí syn
chronně. Schéma elektrického
s derivačními stroji. 148.
Kromě toho mají soustavy stejnosměrnými stroji, podobně jako jedno-
kotvové měniče, sklon vypadnutí synchronismu při náhlé změně zatí
žení.
Indukční vazba provedená pomocí transformátoru soustavě sério
vými stejnosměrnými stroji (obr. 150 schéma elektrického hřídele střídavými kom táto
rovými stroji. 148), různá zatížení na
hřídelích, avšak otáčejí synchronně
