V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Hnaná část spojky spojuje po
háněným mechanismem, jehož otáčky mají regulovat; tato část spojky
není vůbec mechanicky spojena částí hnací. 131. Obě části spojky otáčejí, při čemž hnací část (může být
buď kotva, nebo induktor) spojena hnacím motorem, jenž pracuje prak
ticky konstantními otáčkami. Induktor kotva asynchronní skluzové spojky vnitřní kotvou. Dále výhodné, při spouštění nevznikají proudové nárazy
a spouštění velmi plynulé. 132).
vedena buď jako normální kličková kotva, nebo nahrazuje masivním
železným válcem, induktoru, buzeného stejnosměrným proudem. Spouštěcí proud při záběru, zanedbáme-li
ztráty ventilátoru, roven magnetisačnímu proudu, činí asi až
50 jmenovitého proudu. Jako hnacího motoru lze použít buď asyn
chronního, nebo synchronního motoru. Regulace otáček asynchronní skluzovou spojkou
V posledních letech regulačních pohonů začalo používat asynchron
ních elektromagnetických skluzových spojek. Dělají však také spojky vnější kotvou vnitřním indukto-
rem (obr.
138
.
Spojky obvykle dělají vnitřní kotvou pak induktor póly vně
(obr.
Elektromagnetická spojka skládá dvou základních částí: kotvy,
připomínající rotor asynchronního motoru, jež může být konstrukčně pro-
Obr.
34.ventilátoru. 131). Vnější rozměry přídavného odporu tlumivky
jsou při ventilátorickém momentu poměrně malé
