V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Skupinovým elektrickým pohonem (obr.
M nohom otorový elektrický pohon několik elektrických motorů,
z nichž každý pohání jednotlivý pracovní úsek pracovního stroje. Připomínáme jej zde pouze hlediska historického vývoje elek
trického pohonu, poněvadž ustoupil
jednotlivému mnohomotorovému po
honu.
J (individuálním)
elektrickým pohonem nazýváme hlavnimotor
takový pohon, při němž každý jednot
livý elektromotor pohání jeden pra
covní stroj. Takovýto pohon trického pohonu,
se někdy nazývá individuální. nazýváme takový
pohon, při němž jeden elektromotor pohání pomocí jedné nebo několika
transmisí skupinu pracovních strojů. Těchto
fr
ft
“ f
I |h
I ---------
H th
7,5
.
Pro jeho technickou nedokonalost tohoto druhu pohonu dnes již téměř
neužívá. Příklady jednotlivého elek
trického pohonu jsou jednovřetenová
vrtačka (obr. jiné jednoduché obrá
běcí stroje mechanismy.
Y mnoha případech děje pohon
elektromotorem speciálního provedení,
jenž tvoří konstrukčně jeden celek obr Schéma skupinového elek-
s pracovním strojem. Tento pohon někdy nazývá též
pohonem transmisním
