Typová zkouška zajištěného provedení
Typová zkouška zajištěného provedení zahrnuje kromě kontroly
dokumentace kontroly provedení zkoušku krytí podle ČSN 0330/1. Zkouška provádí třikrát vyhovující, nedojde-li uvnitř komory
ke vznícení výbušné směsi. svorkovnicích, průchodkách apod.
Zkouška oteplení.
Během zkoušky měří zkratový proud hodnota tlaku výbuchu
v závěru. Poměr proudů
na konci počátku zkratu nesmí být menší než 0,8.
Hodnotu proudu obloukového zkratu, která vychází provozních
podmínek elektrického zařízení, určí autorizovaná zkušebna.
Zkouška opakuje vzorcích průhled zkoušce vyhoví, nepoškodí-li
se při žádný vzorek. Pro tento
účel vodivě propojí konce různých fází pólů měděným vodičem prů
měru 0,2 0,3 mm. Zkouška opakuje třikrát.
Doba trvání zkratu nesmí být kratší než 100 ms. Obloukový zkrat uměle
vyvolá vodivých částech (např. Tato doba může
býti zkrácena pokud elektrické zařízení používá systému mžikovou
ochranou. Zkouška napětím zkouška izo
lace provádějí podle příslušných předmětových norem.
Zkouška ochrany proti přenosu výbuchu při vznitřním obloukovém
zkratu provádí zkušební komoře naplněné odpovídající výbušnou
směsí.),
které jsou nejblíže vnějším plochám nevýbušného spojení. Průhledy musejí odolat této zkoušce:
Závaží hmotnosti 1,8 kg, zakončené tvrzenou ocelovou koulí prů
měru mm, dopadá výše 150 volným pádem střed průhledu. Při zásadně zjišťuje oteplení všech částí, které se
nebezpečně zahřívají které mohou přijít styku výbušnou směsí.
258
. Oteplení vnějšího povrchu závěru nesmí dosažení
ustálené teploty překročit dovolené hodnoty. Zkouška opakuje lOkrát.
Závěr vyhoví této zkoušce, jestliže při nedojde vznícení okolní
výbušné směsi.80
a zkoušku oteplení. Nejvyšší získaných hodnot tlaků
se uvažuje jako zkušební, pokud l,5krát vyšší než hodnota základního
výbuchového tlaku.
Zkouška nevýbušnosti elektrickým, obloukem.
Jako napájecího napětí použije nejvyššího jmenovitého napětí
elektrického zařízení vestavěného závěru.
Přídavné zkoušky.jeden vzorek tepelném stárnutí závěrů.
Zkouška napětím zkouška izolace. Stárnutí jsou vzorky vystaveny
po dobu alespoň 200 hodin při teplotě nižší, než činí odolnost tepla
podle Martense (ČSN 0144), nebo lze použít podobného způsobu, jaký
je uveden ČSN 6410
