jedeme tři minuty tunelem ko
nečně jest před námi levo nádraží. Vlak jde zvolna předu; jsme na
první stanici Harrisonu.
Americká průmyslnost dovede neúrodné půdy těžiti;
tato nese užitek, aniž potřebovala vzdělávali. Nacházíme zde stopu velikého čaro
děje; jest budova Edisonovy společnosti osvětlovací. Brzy jsme volném prostoru, polích;
není viděli ani jediného obydlí.
Naši obchodníci stěžují, obchodům špatně daří!
Nuže, uvádějte všeobecnou známost, máte prodej!
Některé velké obchody osvojily americký způsob nevím,
že měly nač stěžovati.DÚRER: EDISON
kolejí výhybek. mého oddělení
vstupují dva cowboys (kraváci). Pak jedeme kolem Hobokenského hřbitova,
který postrádá velkých pomníků; dále nám objevuje ra
meno Hudsonu, ostrov bujícím rostlinstvem hezkými
malebnými domky. Zde prohánějí loko
motivy, leží spousty uhlí. Jich oblek jest zamazán
a rozedrán, což činí ostrý kontrast elegancí našeho vagonu.
Američan ví, reklama jest duší obchodu; nezanedbává
žádného prostředku, aby dal celému světu věděti, ně
jaký nový výrobek prodej.
Všude jsou opuštěná místa tímto způsobem využitkována.
Cowboys nosívají hnědou flanelovou košili nemívají
kabátu; kolem krku slouží jim nákrčník kus látky polo-
.
Do vlaku přistupují noví cestovatelé.
Před námi skalách, spáleništích, shořených
zdech, troskách požáru, roztahují obrovská ná
věští, kterými vám nabízí pomáda nebo nové leštidlo
na boty.
Poněkud dále lze zříti malou elektrickou železnici:
šplhá pohodlně stráni pahorku vrchol, kdež jest
„Pohlmannův hotel,“ který ohromnými písmeny ohlašuje
svou existenci