MŮJ VÝLET ORANGE 11
vlněné, kalhoty mají krátké, kolena sáhající, kožené nebo
z vybledlého tlačeného aksamitu; nosí vysoké boty, celé za
blácené; dokazuje, ačkoli nosí bič jízdecký nahotách
ostruhy, nemají koně. Nemohou ani skryti pod velkým
kloboukem, který pokrývá smělou hlavu cowboye.
Pozvedám oči nebi, abych tomto kritickém postavení
prosil pomoc, avšak hrůzou pozoruji, veliké mraky se
valí obloze.
Na chvíli zastavím před kostelíkem, pravím sám
k sobě, ačkoli jsem nikdy Orange neviděl, snad bude
možnáz nalézti nějakou cestu kratší Lewellyn-Parku. Kráčím předu,
nechtěje toho dbáti, moje lakované botky unášejí sebou
kusy bláta. Doufám, půjde lépe, dostanu dále, ale
cesta stává znenáhla úplně neschůdnou. Projíždíme hezkou
vesnicí Brick-Ghurch, konečné náš vlak zastavuje. Můj přítel Dickson učinil něko
likrát přesný popis cesty, kterou mám ubírati; nemohu se
mýliti.
Každý
* okamžik jest drahý, nesmím ztratiti ani jediné
chvilky, abych nejrychleji vyváznul Nebe zachmu
řilo Chci pokračovati své únavné chůzi Pojednou
. Je
deme přes most přijíždíme Rose ville-Avenue, pak do
Grove-Street, East-Orange.
Pustím popsané cesty pravo dám nivou značné
délky ocituji pojednou bažinné půdě, kde celý po-
blátím. Dlouhé jich vlasy nezdají mívati
častého styku hřebenem. Dostal
jsem cíli svých dávných snů, Orange New-Jersey.
Vlak staví Newarku; místo jest obydleno četnými
dělníky německými, jsou zde veliké sklady dříví uhlí.
Nádraží jest velmi hezké, avšak mám něco lepšího starosti,
než obdivovati, ženu vlaku, abych odebral do
laboratoře Edisonovy
