Jest deset hodin ráno; neobyčejnou přesností vjíždí
do nádraží vlak dráhy Delaware-Lackawanna západní želez
niční společnosti („Western-Railroad Company“). Pozoroval jsem ra-
dosrtí; nemám rád ani topení parou, ani vzduchem, způsobuje
mi prudké bolení hlavy.
Veliká čekárna vytápí dřívím.
Byla vzezření dosti jednotvárného, kdyby tam nebylo
prodavače novin pestrobarevnými jeho publikacemi, což do
dává nátěru veselého, cukrářského prodeje čili „Gandy-
Store-u“. Tlak zákonitě nařízený maximum liber
na čtvereční palec pouze šest osob stačí, aby řídily chod
této nestvůry; strojvedoucí, dva plavčí, nichž jeden bývá
zároveň topičem tři lodníci. Vyjímaje plavčího vesla,
není nikoho viděti člunu. Tato síň svými okénky nám připomíná
společnou síň velikých transatlantických lodích.
Po levé straně vede nás krytá chodba železa če
kárny železniční.
.
Křižujeme n-R méně nežli pěti mi
nutách přibýváme Hoboken, města založeného Holan
ďanů.
Nedaleko kamen nachází tak zvaný Lunch Gounter,
jakýsi druh baru (buffetu), kde nikl, jenž platí pětadvacet
centů, může obdržeti snídaní, sestávající sandwiche
*
)
ze řízku masa sklenice piva.
♦) Sandwich (čti senduič) jest řízek šunky mezi dvěma kousky
housky.DÚRER: EDISON
rických, kotel jest třicetčtyři stopy dlouhý sto dvacet
stop průměru. nezdá býti ani pravdě
podobným, přece jest tomu tak. Několik
minut zazvoní znamení, vstupovati
do vozů. Rozloučíme Madam Ferry octneme hlavním
náměstí
