Pojem dynamické jevy v elektrických zařízeních úzce souvisí s pojmem přechodné jevy, neboť dynamika vždy souvisí s energetickou změnou sledované soustavy, resp. jejího prvku (popř. subsystému). Pokud chceme studovat tyto jevy v elektrických zařízeních, tak studovaným systémem bude nutně elektrizační soustava, která je složena z jednotlivých, vzájemně propojených článků. Elektrizační soustavu řadíme do kategorie rozlehlých systémů kybernetického typu [1] a přijejím popisu chápeme tuto soustavu jako dynamický systém, tj. systém ve kterém je okamžitá hodnota vnitřních veličin závislá na okamžitých hodnotách stavu systému v daném časovém okamžiku. Přitom stav systému pojímáme jako soubor vnitřních veličin systému, které jsou závislé na časovém vývoji systému. Jinými slovy řečeno, na počátečních podmínkách, pokud systém (subsystém) je popsán diferenciálními rovnicemi.
Tato přechodná složka proudu vyrovnává rozdíl
mezi počátečním konečným ustáleným stavem Strmost nárůstu proudu tím menší čím
větší časová konstanta obvodu, tj. 2a). napětí
s amplitudou Um, úhlovou frekvencí 2πf fází nulové hodnotě proudu, nárůst
proudu zapnutí spínače dán řešením diferenciální rovnice
)(sin.4
V případě, obvod napájen zdroje stejnosměrného napětí bude počáteční podmínky
t=0, i=0 výsledný proud
)1()( τ
t
e
R
U
ti
−
−= (2)
kde L/R [s] časová konstanta obvodu. 2
Jestliže obvod připojíme zdroji střídavého napětí sin (ωt +χ), tj. čím větší poměr indukčnosti odporu obvodu. +=+ tUiR
dt
di
L (3)
.
Výsledný proud dán součtem ustálené složky i´(t) konst přechodné složky i´´(t),
která časem zmenšuje nule (obr.
obr
