Moje nkdejší úcta positivistické filosofii za-
nechala dodnes respekt dslednosti filosofa Ost-
waida praktickém život, jeho útku university,
jc?ko inu dsledného filosofa.teoriemi hlásají velice revoluní plány retormé
kultury lidské, které jsou plném rozporu jich
životní praksí. Pro všech-
ny tyto pralktiky všechny ostatní užitené lidí
ztratil vlastni život, jeho poznáni, samospráva
vlastni duše osobnosti, všeho zájmu významu. Vedou stejném sm-
ru své žáky, vychovávajíce svtové:<n názo-
ru práv vládnoucí tídy, životní vážnosti ku
spoádanému životu, smáti Dícgencvi
a Sokratovi upalovati dále, nebo alespo vysmí-
vati pomlouvati vzrušené tvrce fantastických
systém, obraz, tanc písní. Stát potebuje a
odmuje jen výchovu vyrovnaných, neproblema-
tických, beráncích, úednických karakter, beze
všech pochybností bez va'néhc ducha, proto —
mu praktití peí^a^^c^ové hojnérri pctu dodl-
464
. Neuí jako
Sokrates své filosofii hovory pouliními emesl-
níky nebydlí sudech, jako Diogenes.
Málokterý nich proto sešili, jako Nietzsche, v
dsledku svého praktického uvažování, spíše je
pravidlem, stáí jim všem zkornatí mozek
z pílišné praktiky životní oni zblbnou docela,
vJejich ž!vot náleží státu mccným Jehc, prcío
uinili filosofie technické innosti zcela
nevinné rozumné prakse. Nejen vda, ale
i filosofie staly Stí dnes služkami vládnoucích kru-
h. Filosofové vdci nejsou sice koupeni vládou,
ale jsou vyvlastnni, nežijí životem filosof, ale
životem všech len mšácké spolenosti, jako
praktití lékai technití chemici
