potravy, zpoteboval-li zásoby, zbývala Jediná
cesta: zmocniti zásob druhých, slabších tvor
pozemských. Kamenem hozeným, roztoeným kyjem, vrže-
ným kopím, ostrým meem, lehkým šípem, vyste-
leným luku otráveným rostlinným jedem, bo-
juje lovk své bytí zemi.
Instinktivn chápe chvíli nejvyššího nebez-
peí pirozené zbran, vtve, kamene, jako iní i
nižší jeho druh, opice, bránící házením pichla-
vých plod ohrožujícího nepítele; uvažová-
ním, srovnáváním vtšího potu zbraní piroze-
ných, ohledem úel dosažený cíl, nalézá,
vybírá tu, která úelu dokonaleji odpovídá, zdo-
konaluje, zlepšuje vlastnosti zbran ohledem na
úel, dob, kdy íhaje zv, poznává rytmus
asu, dni noci, roní poasí, poznává úelnou
innost ili práci, která poátku bojem exi-
stenci. Jen výmine-
ném podnebí rodí práce hry radosti ži-
36
. Práce lidská jest
tu poátku pomocnicí lovka zápase exi-
stenci proti všem silám pírodním, které pipadají
mu jeho bezmocnosti zapísáhlými nepáteH, ne-
bezpenjšími než dravá zv. lovk jen nevyvinutý dosud mozek,
který dovolil uvážiti jeho bezradnost bezbran-
nost vymysliti bezpenjší zbran, jimiž a-
sem pekoná veškeré pednosti spoluobyvatel ze-
m. Život poátku lovku totožným pra-
cí všude tam, kde nedostatek.
Ale kde tvor lovka slabší? Ptactvo malá
zv povrchu zemského pedí rychlostí do-
vedností skrýti drách, vtší zvíe ostím zra-
ku, bystrostí sluchu ichu, mnohá zvíata silou
sval ostím zub, roh jiných pirozených
zbraní
