Veškeré tyto podmínky sice formu spoluuruji,
ale netvoí. Inženýr, prvé a-
d architekt, pehlížel rád valnou vtšinou umle-
cké tendence nebo jim chybn rozuml.
Pokroky techniky, propjující podstatný ráz ce-
lému století pedválenému válce samotné, vy-
znaují naprostým opomenutím, umní
se strany inženýr, umní, jako podstatné stránky
índividuelního, vyššího života. Jest
nesprávnou teorie, dle níž forma umleckého díla
je samozejmým výsledkem úelu materiálu tech-
niky.byli vyjádena každým technickým dílem,
které iiií nárok kulturní innost. Toto chybné mínní jeví nejen v
trapném rozporu umlecké technické stránky mo-
derních architektur, jíž tvoí akademický ar-
chitekt, oblékající kcnstruovarý technický organi-
371
.
Jest otázka, kterou jsem dnes zahájil své vý-
vody kterou ukoním, otázka, která znepo-
kojuje Dostojevského, otázka místa problém tech-
nických život lidském, otázka zodpovdnosti
technikovy. Ale tato
estetinost, vyplývající mechanické zákonitosti
organisace stroje nebo stavby, blíží více svojí
krásou samozejmé kráse pírodních tvar jich
celé náhodnosti úelnosti, než výtvorm lidského
umní výtvarného, jako výsledk vdomého, cht-
ného zákonitého lidského snažení tvrího genia
jedincova, žádné veliké dob minulosti nebylo
umní ureno technikou její, každé velké umní
vytvoilo sob naopak svoji zvláštní techniku. Jeho kon-
strukce, myslil sob, je-lí správná, úelná, od-
povídá materiálu úelu, konec konc také
krásná, psobí jist estetickým dojmem
