ckých vysckým rczvojem specielního cboru, ale
kteí pejeme vidti vedle uenc umlc p-
sobiti technika jeho dílem lidské duše, chtjíce
uiniti svcjí prací život lidstva nejen pohodlnjším
a zevn bohatším, ale vnitn hlubším, mravnj-
ším, krásnjším.entálncstí každé slovo zbyten do
minulostí promJuvené, stojí-li ped námi, kteí jsme
prošli školou válených dn, takový veliký úkolf
napraviti škody toho, emu jsme nedovedli zabrá-
niti.
Vedle vysplého hmotného života musí vzniknou-
ti duševní život, plný kulturních hodnot, aby mohla
z obou vytvoena býti formální jednota, pevné v-
domí doby.
Je dnes sentim. smysl ešení otázky u
Dcstojevského Madlmayera, Vrací-H eský in-
ženýr starým náboženským ideám, nechává ru-
ský autor volnost, kde nalezne doba páry že-
leznic svoje všechny spojující opírající myšlenky,
inící život žítelným žitelnjším nejhrznj-
ších pomr životních.
Jde vytvoení stylu technické doby, vdí
ideu její, která musí státi jedním cíl všech
pokrok technických, prvním cílem poválené tech-
niky. možné?
358
.
O snáze byla naše doba ubránila válce,
c snáze byla pekonala, pcdlehnouc zprvu,
kdyby vedle rozvoje technického byl paraleln šel
rozvoj kulturní, stejné hodnoty, jednotného stylu. Všecky doby mly hlasatele tchto ideí, ná-
boženských nebo umleckých, ale naše doba musí
si vytvoiti, rrá-li technická civilisace státi se
technickou kulturou. Každá slavná dcba mla svj vdí
ideál, nhož erpala sílu pro svj vzrst roz-
voj
