heni zde myšlenky všechny spojující, všechno je
zpuchelé prohnilé, všichni jsou prohnilí. možno konati ja-
koukoliv práci nepevzíti zodpovdnost konáni
své jeho dsledky djinách? viny technické
práci jejím rozvoji?
Je vám všem známe, íané znali stelný prach
po staletí ped námi. Všichni,
všichni, všichni .!«
Promite tuto ponkud širší exkursi ru-
ského románu. Zda prameny života nejsou zkaleny, ni-
koliv železniní dopravou, ale oním sm^rem, který
je znázornn umlecky jaksi vyjáden železnicí,
»Je veškerý ten spch hmot, veškerá horená
práce konána blahu lidstva? Mohou hmotící
vozy, dovážející lidstvu chléb, uspokojiti lidskost,
není-li mravního základu jednání lidí, ídících ty-
to tlegy, ídících tuto celou práci, mže-li býti
znaná ást lidstva vylouena tohoto nejzáklad-
njšího požitku životního, mají-li nkteí koláe, za-
tím mnohým schází chléb. usnadniti zachytiti vaši po-
zornost pro problém, který eším celou (touto) kni-
hou, který znepokojuje mého kritika který již v
polovin minulého stolefí znepokojoval slovanského
romanopisce, problém, který jsem formuloval jako
nezbytnost zlidštní lovka njakou životní ideou,
jíž jest pro mne technická kultura, jíž domní-
vám lze odstraniti stíny technického století.
Teprve naše civilisace dala prachu jeho pravý vý-
355
. Uili nás škole, znakem
jejich zaostalosti inferiority bylo, používali pra-
chu jen pro obveselení dtí rachejtlemi ohostroji. to
problém, který formuluje Madlmayer rozporem
mezi komunikací kesanským náboženstvím je-
hož rozešení Dostojevský pokládá nejvtší pro-
blém doby
