Volá-li takto Nmcm, nichž praví Spen-
cer, zvykli sob náležeti jiným nikoliv samí
se spravovati, kterak nerozvážiti tento píkaz zvý-
šeného individualistického snažení národu od
vk demokratickém, dob nejvyššího vzplanutí
jeho historického snažení sebeurení.
Chtíti mže chtíti musí jedinec, sebe více
tlaen všech stran chtním dnihých jedinc, tvo-
.
Vdouce, socialismus jako demokratitjší
forma hospodáské soustavy, kterou nazýváme ve
dnešní, aristokratické fcrm kapitalismem, prosadí
se sám sebou, víme tím více, individualismus
musí býti všemožn pstován, vdomému chtní
jednotlivc, které konen podstatou každého
individualismu, musí býti vnována nejvyšší po-
zornost, zvlášt organisaci jich.Proti zmechanisování života, jako výsledku sna-
hy organisace hospodásko-technické, opatiti lid-
stvu, které pekvapující rychlostí množí, exi-
stenci, rostou, stejn rychle stoupající úrovní
požadavk existenci, samovoln stále indi-
vidualistické snahy uplatniti zvláštnosti své osob-
nosti socialistické snahy demokratisovati hospo-
dáskou soustavu umožnním pokud možná všem
uplatniti obecné zvláštni snahy poteby.
»V prmyslovém sto!etí,« volá autcr »Stední
Evropy«, »jest národu pokrokovému pímo ab-
solutní nutností, aby proti vzrstu snah velko-
prmyslových nepestal psobiti sesíleným vlivem
snah indívidualistických,«
A vyšší jest vývoj velkcprmyslu, tím více
jest teba, aby tento protiúinek pesn formulovali
a uvdomili lidé, žijící tchoto velkoprmy-
šlového století
