vli, Býval jsem nejpilnjším, když jsem se^
vrátil ní, hledal jsem práci zapomnní, že
nemohu býti jejím pokoji.
Marn jsem pokoušel odvrátiti své myšlenky,
dáti jim nový smr, neekati chvním každou
poštu, nalézti nco, chvíli nahradilo
246
.
A jak asto dlal jsem totéž sám? Neunavilo
mne íkati znovu znovu staré vci slyšeti
od stále totéž. Byl jsem nejpilnjším, když cdejela Vý-
maru. Tch pošetilostí, které
hýbaly celou bytostí pana vévcdského tajného ra-
dy dobách nejvážnjších státních záležitostí. Napsal jsem »Ptáky« krátké doby její
nepítomnosti, nemaje komu bych prázdni úadu
vyprávl, znepokojuje mojí duši. Nkdy jsem bál, že
myšlenky stanou již nesnesitelnými,
ale kolik nocí jsem hoce proplakal, zabývaje se
plány tento útk. Každá neoby-
ejná píle pracovní pedpokládá njakou nepí-
jemnost. Smál jsem Lavaterovi, cest
píše každé tvrt hodiny dom psaníko kaž-
dou poštou dostává cedulku, které uji-
šuje svojí stálou láskou celé tyi nedle
nezmnnou. Nedovedl jsem pedstaviti,
že bych mohl býti bez ní. Stydl jsem
se astji, než bylo hrdosti prospšné, ne-
možnost býti Lott stále patách, nepsati stále,
proti své vli hloupé lístky, plné bezmyšlenkovi-
tých frází, našeptávaných chvilkou, nudou, ne-
možností nemysleti ni. Tím Jsem jí
uvolnil jedinou cestu, která zbývala. Nemohl jsem nikdy pochopiti,
nesml jsem pln piznati, jaké spousty tato
láska duši nadlala. Všechno, jsem
provedl, abych nalezl rovnováhy, abych zba-
vil, zkazila
