srdce svých bližních, Dnes však jsou sít, jimiž
jste mne opedla, zpetrhány! Dost dlouho jsem
se nich zmítal jako pasti božského žárlivého
kováe, abych vidl konen, byly pavuiny. Vždy jsem sám za-
ínám zcela nový život uprosted oživených sn
mého mládí. Nemohu již
jedenkráte žíti bez milování, piju žen kapky
ancdymia, láska teprve dává smyslu všemu ostat-
nímu. Jsem novém svt. Nebyl bych nikdy namlátil tolik prázdné
slámy dvora, nebýti Charlotty. Dnes dobe smáti
se pošetilému srdci, když jsem tak dlouho byl
245
. Nemáim nových
myšlenek, ale staré jsou njak známjší, uri-
tjší, živjší, souvisejí dnes spolu více než díve,
takže mohu pokládati nové sebe mezí nimi.
Nechtl jsem nikdy dáti dobrovoln slep
hnáti temným pocitem neznámé síly pošetilého srd-
ce svého, chtl jsem znáti cíle toho stálého
sem tam, tše bez nadje vyléení svých
bolestí neoekávaných chvilkách štstí.
» Vítzí sítmi Lavaterova vda fysíognomická
neslavila nikdy bolestnjšího vítzství.
Ale musí býti všechno neobyejn pvevn
zkonstruováno, když jsem snesl toho vnitního
zmatku tom zbyl tolika dvorských závaz-
k státních povinností. Jak pro-
rocké !
Nebyl bych bez Výmar ztrávíl. Milostná hra
s nemocnou paní byla nejosvdenjším paliati-
vem snesitelnosti dvorského života. Mohu pece dnes
již býti tolik upímným. Nemilo-
val jsem nikdy bez pedtuchy dnešního vystízli-
vní, vidl jsem asto jejího srdce jasnji než
*
do svého zmti svého pomru poestné choti
pana Stein rýsovala tajemná budoucnost
