baví svými suchými vtipy celou spolenost dvora.
»Bylo nádherné divadlo, vidti, jak svt
zrcadlí této duši. Snad proto, aby mne upozornil atrakci
výmarského dvora, jehož návštv jsem pi-
pravoval. Byla ticetiletá cho pana Stein. Vidí jej sice, jaký je, ale pece
jen mediem lásky.
Ano, bylo divadlo pro bohy! Jak jsem na-
psal Lavaterovi; »Dovede neodolateln uchvacovati
244
. jsem tehdy svém rychlém vzplanutí
napsal pod ernou konturu doktorovy sbírky?
Vždy jsem doby nedal sebe, Zde je
ten nebezpený obrázek.
A víneko asi chutná stále.
Ne, kráskou již tehdy matka sedmi Steinovic dítek
nebyla. Vínem bych mu
splácel jeho latinské verše,
A Lotta! Která láska petrvala kdy vzdálenost?
Paní štalmistrová Stein! Musil jsem snad proto
pes Brenner, abych Vás vidl, jaká opravdu jste
a smál svému pošetilému srdci? Nikoliv, zsta-
nete Brennerem tou, kterou jsem miloval a
musil vidti chtj, nechtj, takovou, jakou Vás vi-
dím, Miluji-li dosud, Lotto, toho?
Tob jsem celá léta svoval nejkrásnjší
kvty svého srdce ped celým svtem bych Ti
proto blahoeil —
Ale tento Osud jsem sebe uvrhl ped dva-
nácti lety, stejnou náhodou Vraceje Švý-
car, sešel jsem brzy seznámení výmar-
skými princi panem velkobritánským tlesným
lékaem Zimmermannem, Strassburku dómu
mi ukazoval hannoverský pan doktor svoji sbírku
silhuet. Miluje ím, Jeho
snad bych vedle sebe snesl
