jsem radji než matku
a vlast, více než bylo milé.
Zde konen jednou volno.
Co znamenala moje hra, byla-H celá je-
247
. Vytrhla mne nejhlubších
zmatk mého nitra. Nedovedl jsem ani dnes od-
vrátiti zrak knihy, kterou ona vera hle-
dla, jak jsem mohl zapomenouti Lottu. Žádný jazyk nevysloví, mn
dlo. Když pro nic jiného, již do-
staí, jsem správn udlal, rczhodnuv út-
ku pes Alpy, Pekonal jsem pece osudnou moc-
nou hvzdu, poutající rnúj los vévodskénui clvoru. Bojoval jsem život
a smrt. Ztratil jsem rovnováhu, povážil-li jsem jen,
že bych nkdy Lcttu ztratit, Ml-li jsem býti
opt zdráv pro sebe pro své drahé, musilo se
státi toto všechno. Marn
bych ješt dnes bránil tisícerým vzpomínkám ,
Prosil jsem jedenkráte zcela slavnostn, aby
ve svými sladkými nžnostmi lásku moji ne-
rozpaíovala. Bez práce byl
bych sešílel láskou. Cesta sem byla
jediným východiskem. Nedopála sladkému bžku
chvilky spánku .
O klidnjší šastnjší byla ona svou láskou!
Nemohu pomoci.
Jsem konen sebe mocen. Byl jsem jako šílený, nemohl-li jsem
svému zvyku jednou dostáti, byl-li jsem od-
íznut. Ostré tempo stát-
ních prací bylo mou jedinou záchranou, Neml-li
jsem, bych položil mezi sebe svoji žádost,
nepomohlo ani umní, ani pírodní vdy, ne-
pomohly sbírky, nedalo nic zapomenouti
mimo službu jen proto jsem bál hoditi svj
úad panu vévodovi nohám.nedostavivší dopis. Pipoutala moji celou pirozenost sebe,
že nezstal jediný nerv mého srdce pro mne
