Jsem konen sebe mocen. Bojoval jsem život
a smrt. Nedovedl jsem ani dnes od-
vrátiti zrak knihy, kterou ona vera hle-
dla, jak jsem mohl zapomenouti Lottu.
O klidnjší šastnjší byla ona svou láskou!
Nemohu pomoci. Když pro nic jiného, již do-
staí, jsem správn udlal, rczhodnuv út-
ku pes Alpy, Pekonal jsem pece osudnou moc-
nou hvzdu, poutající rnúj los vévodskénui clvoru.nedostavivší dopis. Byl jsem jako šílený, nemohl-li jsem
svému zvyku jednou dostáti, byl-li jsem od-
íznut. Ostré tempo stát-
ních prací bylo mou jedinou záchranou, Neml-li
jsem, bych položil mezi sebe svoji žádost,
nepomohlo ani umní, ani pírodní vdy, ne-
pomohly sbírky, nedalo nic zapomenouti
mimo službu jen proto jsem bál hoditi svj
úad panu vévodovi nohám. Vytrhla mne nejhlubších
zmatk mého nitra. jsem radji než matku
a vlast, více než bylo milé. Nedopála sladkému bžku
chvilky spánku . Ztratil jsem rovnováhu, povážil-li jsem jen,
že bych nkdy Lcttu ztratit, Ml-li jsem býti
opt zdráv pro sebe pro své drahé, musilo se
státi toto všechno.
Zde konen jednou volno. Cesta sem byla
jediným východiskem. Žádný jazyk nevysloví, mn
dlo. Bez práce byl
bych sešílel láskou. Pipoutala moji celou pirozenost sebe,
že nezstal jediný nerv mého srdce pro mne.
Co znamenala moje hra, byla-H celá je-
247
. Marn
bych ješt dnes bránil tisícerým vzpomínkám ,
Prosil jsem jedenkráte zcela slavnostn, aby
ve svými sladkými nžnostmi lásku moji ne-
rozpaíovala
