První česká obrázková encyklopedie energetiky přináší názornýa úplný pohled na energii v jejích nejrozmanitějších formách,s nimiž se setkáváme v každém okamžiku našeho života.Je to první dílo tohoto druhu u nás, navíc od výhradně českýchautorů, předních odborníků v energetice a příbuzných oborech,schopných podat problematiku čtivou a populární formou.Stovky názorných obrázků, schémat, grafů a fotografií umožňujívytvořit si jasnou představu o probírané tematice.
divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb
iontů.
Jestliže svorky galvanického článku při
pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav,
elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové
elektrody elektrodu měděnou vodík se
vylučuje kladné elektrodě nebo uniká
z elektrolytu.
Ovšem první elektrický článek možná fun
goval mnoho století dříve.
Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný
italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827). rozkladu elektrolytu
dochází účinkem stejnosměrného proudu. Mezi náboji ale rovnováha
a elektrolyt zůstává elektricky neutrální. Jeho svorkové napětíje 1,5 V.
Galvanické články
Galvanické články využívají chemickou
reakci, při níž uvolňuje energie formě
elektrického pole.
Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani,
způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených
vlhkou látkou.
Nejjednodušší galvanický článek skládá
z elektrolytu dvou elektrod. Tento zdroj stejno
směrného proudu mohl používat gal
vanickému pozlacování různých měděných
nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů. Vodík
je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by
funkci článku. Neutrální částice
uvolněné elektrodách neustále reagují mezi
sebou, elektrolytem nebo elektrodami.Elektrochemické články
Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani
(1737-1798) při pitvání žab zpozoroval
(vlastně první toho všimla jeho žena), že
sebou žabí stehýnka položená plechu při
dotyku operačního nože škubají. Mylně domníval, že
cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“
elektřina.
Elektrolyt tzv.
Elektrolyty
Elektrolyt kapalina, které dochází ke
štěpení molekul ionty záporné anionty
a kladné kationty. Dnes nejvíce používají suché
články, jež mají mezi elektrodami pórovitou
hmotu nasycenou elektrolytem. elektrolytu vytváří rovnováha klad
ných záporných iontů elektrolyt navenek
působí jako elektricky neutrální. Galvanické články
mohou mít válcové, ploché hranaté tvary. Protože tak
v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému
rozpouštění zinkové elektrody. Při chemické reakci má
molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii
než součet energií částí, nichž vznikla. Elektrickou vo-
30
. Poněvadž vodík,
vyloučený kladné elektrodě, opět slu
čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje
se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým
se elektroda obalí.
V nádobě pálené hlíny asi vysoké je
umístěn vysoký válec měděného
plechu.
Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem
našeho letopočtu?
Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup.
Jednotlivé druhy jsou založeny různých
elektrochemických systémech.
Galvanické články patří mezi primární
články můžeme nich elektrický proud
odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“. Kladná
elektroda mědi (Cu) záporná zinku
(Zn). Kladnáelektroda, kterou tvoří uhlíková
tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem. Odtud pochází
i název pro dnešní galvanické články. elektrodě zůstanou
volné elektrony elektroda nabije záporně.
Elektrické pole mezi elektrodami připojenými
ke zdroji napětízpůsobí, anionty pohybují
k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje
katoda (záporná elektroda). Jako elektrolyt se
používá kyselina sírová (H2S 04). Tímje porušena rovnováha mezi
ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje
v nádobě galvanického článku.
I e
C u
spotřebič
+
Zn
h 2o
Princip galvanického článku. Suché
články vlastně měly označovatjako vlhké,
protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil.
Původní články byly mokré tekutým
elektrolytem.
Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných
na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké
plsti. letech
1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů
s žabími stehýnky.
Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští
méně než zinek. Výhodou Leclanchéova
článku nízká výrobní cena jednoduchá
konstrukce.
Při ponoření zinkové elektrody elektro
lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty
nabijí elektrolyt kladně. iontovou vodivost, která
umožňuje, elektrickém poli mezi elektro
dami elektrolytu prochází proud.
Obdobně jako galvanických článků tedy
Galvaniho „živočišná“ elektřina.
Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy
články.
Použití galvanických článků velice široké,
například kapesních svítilnách (monočlán
ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových
přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných
vysílačích přijímačích, drobných přístrojích
(elektrické hračky, holicí strojky, magneto
fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd. Oxidací
(„spalováním“) chemických látek nich
chemická energie mění energii elektrickou.
Galvanických článků existuje mnoho druhů.
Po dopadu zápornou elektrodu ní
kationty doplní chybějící elektrony vznikne
neutrální atom.
Alessandro Volta sestrojil první elektrický
článek Galvaniho počest nazval vyráběný
proud proudem galvanickým.
Depolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého
s grafitem slouží odstranění účinků vodíku,
jenž vylučuje uhlíkové elektrodě. Výkonnější,
ale také dražší než Léclanchéovy články jsou
alkalické rtuťové články. 1. Zápornou elektrodu tvoří zin
ková nádoba. Svůj objev zveřejni] roku 1800
v Londýně. Někteří vědci domní
vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila
vymačkaná šťáva hroznů. Mezi kladnou zápornou
elektrodou objeví napětí 1,05 V.
V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj,
proto nedá nabíjet.). Elektrolytem chlorid amonný
zahuštěný pastou, aby neroztékal. Železná tyčinka provlečená víčkem
válce ode dna víčka měděného válce
izolována asfaltem. Depolarizátor látka bohatá
na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody. Montáž
suchých článků velmi jednoduchá.
Některé dají opakovaně nabíjet, protože
elektrochemické děje, které nich probíhají,
jsou vratné.
Cu měděná elektroda, zinková elektroda,
l proud, směr elektronů
Palivové články
Dalším druhem primárních článků jsou
perspektivní palivové články.-224 1. Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O)
uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul
kyseliny sírové, která rozštěpí kladné
a záporné ionty. Vjednom bagdád-
ském muzeu uchováván elektrický článek
z období parthské říše (250 př. Anionty při dopadu anodu
svůj náboj odevzdávají
