První česká obrázková encyklopedie energetiky přináší názornýa úplný pohled na energii v jejích nejrozmanitějších formách,s nimiž se setkáváme v každém okamžiku našeho života.Je to první dílo tohoto druhu u nás, navíc od výhradně českýchautorů, předních odborníků v energetice a příbuzných oborech,schopných podat problematiku čtivou a populární formou.Stovky názorných obrázků, schémat, grafů a fotografií umožňujívytvořit si jasnou představu o probírané tematice.
Svůj objev zveřejni] roku 1800
v Londýně. Suché
články vlastně měly označovatjako vlhké,
protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil. 1. Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O)
uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul
kyseliny sírové, která rozštěpí kladné
a záporné ionty.
Některé dají opakovaně nabíjet, protože
elektrochemické děje, které nich probíhají,
jsou vratné.
Ovšem první elektrický článek možná fun
goval mnoho století dříve.
V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj,
proto nedá nabíjet. rozkladu elektrolytu
dochází účinkem stejnosměrného proudu. Mylně domníval, že
cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“
elektřina. Vodík
je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by
funkci článku. Protože tak
v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému
rozpouštění zinkové elektrody. Železná tyčinka provlečená víčkem
válce ode dna víčka měděného válce
izolována asfaltem.
Elektrolyty
Elektrolyt kapalina, které dochází ke
štěpení molekul ionty záporné anionty
a kladné kationty. Poněvadž vodík,
vyloučený kladné elektrodě, opět slu
čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje
se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým
se elektroda obalí.
Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští
méně než zinek.
Jednotlivé druhy jsou založeny různých
elektrochemických systémech. Anionty při dopadu anodu
svůj náboj odevzdávají.).
Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný
italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827). Montáž
suchých článků velmi jednoduchá. Depolarizátor látka bohatá
na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody.
Cu měděná elektroda, zinková elektroda,
l proud, směr elektronů
Palivové články
Dalším druhem primárních článků jsou
perspektivní palivové články. Tímje porušena rovnováha mezi
ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje
v nádobě galvanického článku.
V nádobě pálené hlíny asi vysoké je
umístěn vysoký válec měděného
plechu.
Použití galvanických článků velice široké,
například kapesních svítilnách (monočlán
ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových
přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných
vysílačích přijímačích, drobných přístrojích
(elektrické hračky, holicí strojky, magneto
fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd.
Galvanické články patří mezi primární
články můžeme nich elektrický proud
odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“. Dnes nejvíce používají suché
články, jež mají mezi elektrodami pórovitou
hmotu nasycenou elektrolytem. Galvanické články
mohou mít válcové, ploché hranaté tvary.
Elektrické pole mezi elektrodami připojenými
ke zdroji napětízpůsobí, anionty pohybují
k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje
katoda (záporná elektroda).
Nejjednodušší galvanický článek skládá
z elektrolytu dvou elektrod. Při chemické reakci má
molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii
než součet energií částí, nichž vznikla. iontovou vodivost, která
umožňuje, elektrickém poli mezi elektro
dami elektrolytu prochází proud. Elektrickou vo-
30
.
I e
C u
spotřebič
+
Zn
h 2o
Princip galvanického článku. Tento zdroj stejno
směrného proudu mohl používat gal
vanickému pozlacování různých měděných
nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů. Někteří vědci domní
vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila
vymačkaná šťáva hroznů. Zápornou elektrodu tvoří zin
ková nádoba.
Jestliže svorky galvanického článku při
pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav,
elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové
elektrody elektrodu měděnou vodík se
vylučuje kladné elektrodě nebo uniká
z elektrolytu.
Alessandro Volta sestrojil první elektrický
článek Galvaniho počest nazval vyráběný
proud proudem galvanickým.
Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani,
způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených
vlhkou látkou. elektrolytu vytváří rovnováha klad
ných záporných iontů elektrolyt navenek
působí jako elektricky neutrální. Mezi náboji ale rovnováha
a elektrolyt zůstává elektricky neutrální. elektrodě zůstanou
volné elektrony elektroda nabije záporně. Oxidací
(„spalováním“) chemických látek nich
chemická energie mění energii elektrickou. Jako elektrolyt se
používá kyselina sírová (H2S 04). Výhodou Leclanchéova
článku nízká výrobní cena jednoduchá
konstrukce. Mezi kladnou zápornou
elektrodou objeví napětí 1,05 V.
Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem
našeho letopočtu?
Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup.
Obdobně jako galvanických článků tedy
Galvaniho „živočišná“ elektřina. Vjednom bagdád-
ském muzeu uchováván elektrický článek
z období parthské říše (250 př.Elektrochemické články
Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani
(1737-1798) při pitvání žab zpozoroval
(vlastně první toho všimla jeho žena), že
sebou žabí stehýnka položená plechu při
dotyku operačního nože škubají.
Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných
na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké
plsti.-224 1.
divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb
iontů. Jeho svorkové napětíje 1,5 V.
Galvanických článků existuje mnoho druhů.
Při ponoření zinkové elektrody elektro
lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty
nabijí elektrolyt kladně. Neutrální částice
uvolněné elektrodách neustále reagují mezi
sebou, elektrolytem nebo elektrodami.
Depolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého
s grafitem slouží odstranění účinků vodíku,
jenž vylučuje uhlíkové elektrodě. Odtud pochází
i název pro dnešní galvanické články. letech
1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů
s žabími stehýnky. Elektrolytem chlorid amonný
zahuštěný pastou, aby neroztékal.
Galvanické články
Galvanické články využívají chemickou
reakci, při níž uvolňuje energie formě
elektrického pole.
Původní články byly mokré tekutým
elektrolytem.
Elektrolyt tzv. Kladnáelektroda, kterou tvoří uhlíková
tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem. Výkonnější,
ale také dražší než Léclanchéovy články jsou
alkalické rtuťové články. Kladná
elektroda mědi (Cu) záporná zinku
(Zn).
Po dopadu zápornou elektrodu ní
kationty doplní chybějící elektrony vznikne
neutrální atom.
Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy
články
