První česká obrázková encyklopedie energetiky přináší názornýa úplný pohled na energii v jejích nejrozmanitějších formách,s nimiž se setkáváme v každém okamžiku našeho života.Je to první dílo tohoto druhu u nás, navíc od výhradně českýchautorů, předních odborníků v energetice a příbuzných oborech,schopných podat problematiku čtivou a populární formou.Stovky názorných obrázků, schémat, grafů a fotografií umožňujívytvořit si jasnou představu o probírané tematice.
Použití galvanických článků velice široké,
například kapesních svítilnách (monočlán
ky, tužkové ploché baterie), rozhlasových
přístrojích, elektrických zvoncích, přenosných
vysílačích přijímačích, drobných přístrojích
(elektrické hračky, holicí strojky, magneto
fony, vrtačky, elektrické hodiny) atd.
Původní články byly mokré tekutým
elektrolytem.
V nádobě pálené hlíny asi vysoké je
umístěn vysoký válec měděného
plechu. Odtud pochází
i název pro dnešní galvanické články. Vjednom bagdád-
ském muzeu uchováván elektrický článek
z období parthské říše (250 př. Výkonnější,
ale také dražší než Léclanchéovy články jsou
alkalické rtuťové články.
Při ponoření zinkové elektrody elektro
lytu začne zinek rozpouštět jeho kationty
nabijí elektrolyt kladně. Protože tak
v roztoku ubývajíionty zinku, dochází novému
rozpouštění zinkové elektrody. Kladnáelektroda, kterou tvoří uhlíková
tyčinka,je umístěna sáčku depolarizátorem. Kladná
elektroda mědi (Cu) záporná zinku
(Zn). Zápornou elektrodu tvoří zin
ková nádoba. letech
1780 1790 provedl Galvani mnoho pokusů
s žabími stehýnky. Suché
články vlastně měly označovatjako vlhké,
protože úplně bez vody elektrolyt nepůsobil. Jako elektrolyt se
používá kyselina sírová (H2S 04). Montáž
suchých článků velmi jednoduchá.-224 1. Elektrolytem chlorid amonný
zahuštěný pastou, aby neroztékal.
Elektrolyty
Elektrolyt kapalina, které dochází ke
štěpení molekul ionty záporné anionty
a kladné kationty.
divostelektrolytu způsobuje uspořádaný pohyb
iontů.
Některé dají opakovaně nabíjet, protože
elektrochemické děje, které nich probíhají,
jsou vratné. Mylně domníval, že
cukání žabích stehýnek způsobuje „živočišná“
elektřina.
Galvanické články
Galvanické články využívají chemickou
reakci, při níž uvolňuje energie formě
elektrického pole. Depolarizátor látka bohatá
na kyslík, jenž váže vodík vzniku vody.
Zjistil, jevy, které pozoroval Galvani,
způsobujedotyk dvourůznýchkovů oddělených
vlhkou látkou.
Cu měděná elektroda, zinková elektroda,
l proud, směr elektronů
Palivové články
Dalším druhem primárních článků jsou
perspektivní palivové články.
I e
C u
spotřebič
+
Zn
h 2o
Princip galvanického článku. Tímje porušena rovnováha mezi
ionty vzniká síran zinečnatý, který usazuje
v nádobě galvanického článku. elektrolytu vytváří rovnováha klad
ných záporných iontů elektrolyt navenek
působí jako elektricky neutrální.
Nejjednodušší galvanický článek skládá
z elektrolytu dvou elektrod.
Sloupec stříbrných zinkových kotoučů umístěných
na sobě proložených stejně velkými kotouči vlhké
plsti. Anionty při dopadu anodu
svůj náboj odevzdávají. Mezi náboji ale rovnováha
a elektrolyt zůstává elektricky neutrální. Vodík
je izolant, kdyby pokryl anodu, narušil by
funkci článku. iontovou vodivost, která
umožňuje, elektrickém poli mezi elektro
dami elektrolytu prochází proud. elektrodě zůstanou
volné elektrony elektroda nabije záporně.Elektrochemické články
Italský přírodovědec lékař Luigi Galvani
(1737-1798) při pitvání žab zpozoroval
(vlastně první toho všimla jeho žena), že
sebou žabí stehýnka položená plechu při
dotyku operačního nože škubají.). Poněvadž vodík,
vyloučený kladné elektrodě, opět slu
čoval snižovalo napětí článku, odstraňuje
se tento nepříznivý jev depolarizátorem, kterým
se elektroda obalí. 1.
Jednotlivé druhy jsou založeny různých
elektrochemických systémech. Tento zdroj stejno
směrného proudu mohl používat gal
vanickému pozlacování různých měděných
nebostříbrných nádob, šperků ajiných předmětů.
Alessandro Volta sestrojil první elektrický
článek Galvaniho počest nazval vyráběný
proud proudem galvanickým.
V Leclanchéově článku probíhá nevratný děj,
proto nedá nabíjet.
Po dopadu zápornou elektrodu ní
kationty doplní chybějící elektrony vznikne
neutrální atom.
Obdobně jako galvanických článků tedy
Galvaniho „živočišná“ elektřina.
Elektrolyt tzv.
Elektrické pole mezi elektrodami připojenými
ke zdroji napětízpůsobí, anionty pohybují
k anodě (kladná elektroda) kationty přitahuje
katoda (záporná elektroda).
Galvanické články patří mezi primární
články můžeme nich elektrický proud
odebírat, aniž jsme jim předtím „dodali“. Někteří vědci domní
vají, žejako elektrolyt pravděpodobně sloužila
vymačkaná šťáva hroznů. Oxidací
(„spalováním“) chemických látek nich
chemická energie mění energii elektrickou.
Ovšem první elektrický článek možná fun
goval mnoho století dříve.
Jestliže svorky galvanického článku při
pojíme spotřebič, poruší rovnovážný stav,
elektrony přes spotřebič odvádějí zinkové
elektrody elektrodu měděnou vodík se
vylučuje kladné elektrodě nebo uniká
z elektrolytu. Elektrickou vo-
30
. Galvanické články
mohou mít válcové, ploché hranaté tvary. rozkladu elektrolytu
dochází účinkem stejnosměrného proudu. Při chemické reakci má
molekula nově vzniklé sloučeniny menšíenergii
než součet energií částí, nichž vznikla.
Galvanických článků existuje mnoho druhů. Mezi kladnou zápornou
elektrodou objeví napětí 1,05 V. Jeho svorkové napětíje 1,5 V. Železná tyčinka provlečená víčkem
válce ode dna víčka měděného válce
izolována asfaltem.
Na pokusy Luigi Galvaniho navázal jiný
italský fyzik Alessandro Volta (1745-1827).
Depolarizátor tvoří směs oxidu manganičitého
s grafitem slouží odstranění účinků vodíku,
jenž vylučuje uhlíkové elektrodě.
Znali galvanické články skutečnějiž před počátkem
našeho letopočtu?
Historický elektrický článek-proslulý Voltův sloup.
Měď roztoku kyseliny sírové rozpouští
méně než zinek. Svůj objev zveřejni] roku 1800
v Londýně. Výhodou Leclanchéova
článku nízká výrobní cena jednoduchá
konstrukce.
Nejpoužívanějšími jsou suché Leclanchéovy
články. Dnes nejvíce používají suché
články, jež mají mezi elektrodami pórovitou
hmotu nasycenou elektrolytem. Při zředění kyseliny sírové vodou (H, O)
uvolňují molekuly vody pevnou vazbu molekul
kyseliny sírové, která rozštěpí kladné
a záporné ionty. Neutrální částice
uvolněné elektrodách neustále reagují mezi
sebou, elektrolytem nebo elektrodami
