Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Elektřinu vysokém
napětí.“
98
. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. .
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.holé médéné dráty. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. štěstí jsem však nic neprovedl.
Ten kývl hlavou. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Slou
žíme Elektřině.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili
