Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
Ten kývl hlavou. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Elektřinu vysokém
napětí. Slou
žíme Elektřině.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. štěstí jsem však nic neprovedl. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. . Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.holé médéné dráty.“
98
.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí
