Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Elektřinu vysokém
napětí. Slou
žíme Elektřině.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. . Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
Ten kývl hlavou.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.“
98
. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. štěstí jsem však nic neprovedl.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.holé médéné dráty
