Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
Ten kývl hlavou.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. Slou
žíme Elektřině.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.“
98
. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.holé médéné dráty. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. štěstí jsem však nic neprovedl. Elektřinu vysokém
napětí. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni.
