Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. . Slou
žíme Elektřině.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. štěstí jsem však nic neprovedl. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou.holé médéné dráty. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.
Ten kývl hlavou. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Elektřinu vysokém
napětí. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.“
98
. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru
