Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval.“
98
.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. . Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. Elektřinu vysokém
napětí. štěstí jsem však nic neprovedl. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.holé médéné dráty.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Slou
žíme Elektřině. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
Ten kývl hlavou
