Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.“
98
. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. . Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni.
Ten kývl hlavou. štěstí jsem však nic neprovedl. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Slou
žíme Elektřině. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.holé médéné dráty. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Elektřinu vysokém
napětí
