Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
holé médéné dráty.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Elektřinu vysokém
napětí. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. .“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. štěstí jsem však nic neprovedl.“
98
. Slou
žíme Elektřině. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
Ten kývl hlavou
