Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
Ten kývl hlavou.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni.holé médéné dráty. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Slou
žíme Elektřině.“
98
. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Elektřinu vysokém
napětí.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. štěstí jsem však nic neprovedl.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.
