Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. štěstí jsem však nic neprovedl.
Ten kývl hlavou.holé médéné dráty.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. .
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Elektřinu vysokém
napětí.“
98
. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Slou
žíme Elektřině
