Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.holé médéné dráty.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.“
98
. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.
Ten kývl hlavou. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Slou
žíme Elektřině. Elektřinu vysokém
napětí. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. štěstí jsem však nic neprovedl. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni
