Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ten kývl hlavou. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.holé médéné dráty.“
98
. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. štěstí jsem však nic neprovedl. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Slou
žíme Elektřině. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Elektřinu vysokém
napětí.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. . „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili
