Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. Slou
žíme Elektřině.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Elektřinu vysokém
napětí. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.“
98
. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
Ten kývl hlavou.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. .
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. štěstí jsem však nic neprovedl.holé médéné dráty
