Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. štěstí jsem však nic neprovedl.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Elektřinu vysokém
napětí. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.“
98
.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.holé médéné dráty.
Ten kývl hlavou. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Slou
žíme Elektřině. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous
