Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek. . štěstí jsem však nic neprovedl.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.holé médéné dráty. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Slou
žíme Elektřině.“
98
. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Elektřinu vysokém
napětí.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
Ten kývl hlavou
