Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem.
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval.“
98
. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Elektřinu vysokém
napětí.holé médéné dráty.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. „Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.
Ten kývl hlavou.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. štěstí jsem však nic neprovedl. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem. Slou
žíme Elektřině. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. .
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous
