Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nejprve jsem byl
navinut elektromotoru, ale lidé při vkládání jeho útrob
Zranili.“
„Chudáku,“ litoval nejmladšího bratra Třetínek.
„Jak jste sem dostali vy?“ zvídal.
Ten kývl hlavou. Jednou jsem dostal nápad, abych pomstil lidem, kteří
mě natáhli hrozné výše. štěstí jsem však nic neprovedl.holé médéné dráty.
Čtvrtík viděl, jaká radost zračila jejich obličejích. Jsem tak šťasten!“
Podíval své bratry nahoře, kteří svítili maličkých
okének budky měděným leskem.
„Krátce, odmotali elektromotoru, přišel jsem jakési
nemocnice, kde opravovali, koupali nějakém laku pak
jsem přišel tohoto transformátoru. Nikdy nebylo
napadlo, zde vámi sejdu. Čtvrtík znovu radostí vykřikl, neboť
viděl, dva těchto drátů jsou jeho bratři.
„Bratři, jsme zde všichni!“ radoval sePrvous. Elektřinu vysokém
napětí. Ano, tam byl
nejstarší Prvous vedle něho milý Třetínek!
„Hoši!“ zajásal oba bratři Drátové podívali dolů. Slou
žíme Elektřině.“
98
. Ten
zde byl již napjat dříve, vede jednu fázi, kdežto vedu druhou.
A tady kamarád,“ ukázal třetí Drát, „vede třetí fázi. Lituji svého činu, neboť mstivost
je špatná vlastnost.
„Byl jsem nejprve primárním vedení,“ hovořil Prvous,
„víš, vedl jsem svým tělem vysoké napětí. Spadl
jsem, lidé namontovali sem transformátoru konec
sekundární rozvodné sítě, kde jsem své ohromné radosti
a svému velkému překvapení sešel bratrem Třetínkem. „Nyní snadjiž
nebudem sebe odloučeni. .
„Jsem transformátoru,“ vysvětloval. Jak jsi sem dostal, Ctvrtíku?“
Čtvrtík ukázal svoji těžkou kovovou schránku
