Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To pravda,“ souhlasil.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
Prvous přisvědčil.
„Bratři,“ řekl. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Nemyslete již smutné časy. Zazdili mě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Vždyt Elektřina není zlá.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Jedná-li se
99
.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. „Zkusil jsem vše
možná muka
