Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Nemyslete již smutné časy. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Zazdili mě. Jedná-li se
99
.
„Bratři,“ řekl.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Vždyt Elektřina není zlá.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Zkusil jsem vše
možná muka. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Prvous přisvědčil. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
„To pravda,“ souhlasil
