Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Jedná-li se
99
.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Vždyt Elektřina není zlá.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
Prvous přisvědčil. Zazdili mě.
„To pravda,“ souhlasil. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Nemyslete již smutné časy. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem
