Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
„Bratři,“ řekl.
„To pravda,“ souhlasil.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Prvous přisvědčil. Zazdili mě.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Zkusil jsem vše
možná muka. Jedná-li se
99
.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Vždyt Elektřina není zlá. „Nemyslete již smutné časy. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se
