Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. „Nemyslete již smutné časy.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Vždyt Elektřina není zlá. „Zkusil jsem vše
možná muka.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„To pravda,“ souhlasil. Jedná-li se
99
.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Bratři,“ řekl. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. Zazdili mě.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
Prvous přisvědčil
