Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Bratři,“ řekl.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. „Nemyslete již smutné časy.
Prvous přisvědčil.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Vždyt Elektřina není zlá.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. Zazdili mě. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
„To pravda,“ souhlasil. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Zkusil jsem vše
možná muka.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Jedná-li se
99
.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů
