Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Jedná-li se
99
.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
Prvous přisvědčil. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
„To pravda,“ souhlasil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Zazdili mě.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Nemyslete již smutné časy. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. „Zkusil jsem vše
možná muka.
„Bratři,“ řekl. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě
