Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Nemyslete již smutné časy. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. „Zkusil jsem vše
možná muka. Vždyt Elektřina není zlá. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Jedná-li se
99
.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
Prvous přisvědčil.
„To pravda,“ souhlasil. Zazdili mě. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
„Bratři,“ řekl.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl
