Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Zkusil jsem vše
možná muka. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Nemyslete již smutné časy.
Prvous přisvědčil. Jedná-li se
99
. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.
„Bratři,“ řekl.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Vždyt Elektřina není zlá. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„To pravda,“ souhlasil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Zazdili mě.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem
