Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Jedná-li se
99
. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Vždyt Elektřina není zlá. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Zazdili mě. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Nemyslete již smutné časy.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„To pravda,“ souhlasil.
Prvous přisvědčil.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík
