Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.
„Bratři,“ řekl. Jedná-li se
99
.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
„To pravda,“ souhlasil.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. „Nemyslete již smutné časy. Zazdili mě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Zkusil jsem vše
možná muka. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
Prvous přisvědčil. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou
