Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Zazdili mě. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Vždyt Elektřina není zlá. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Jedná-li se
99
. „Zkusil jsem vše
možná muka. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.
Prvous přisvědčil. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
„To pravda,“ souhlasil.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Nemyslete již smutné časy.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho
