Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vždyt Elektřina není zlá. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„To pravda,“ souhlasil. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Zkusil jsem vše
možná muka. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Jedná-li se
99
.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
Prvous přisvědčil. Zazdili mě. „Nemyslete již smutné časy.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
„Bratři,“ řekl. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl
