Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vždyt Elektřina není zlá. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Bratři,“ řekl. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Nemyslete již smutné časy.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Prvous přisvědčil. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Jedná-li se
99
.
„To pravda,“ souhlasil. Zazdili mě. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Zkusil jsem vše
možná muka
