Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Zkusil jsem vše
možná muka. Vždyt Elektřina není zlá. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Zazdili mě. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Prvous přisvědčil.
„To pravda,“ souhlasil.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Jedná-li se
99
.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. „Nemyslete již smutné časy. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
„Bratři,“ řekl. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem
