Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Zazdili mě. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
Prvous přisvědčil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Vždyt Elektřina není zlá. Jedná-li se
99
.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Nemyslete již smutné časy.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Bratři,“ řekl. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
„To pravda,“ souhlasil
