Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Zkusil jsem vše
možná muka. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Nemyslete již smutné časy.
„Bratři,“ řekl.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Jedná-li se
99
.
Prvous přisvědčil. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„To pravda,“ souhlasil. Zazdili mě. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek