Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous přisvědčil. Vždyt Elektřina není zlá. Jedná-li se
99
. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. „Zkusil jsem vše
možná muka. Zazdili mě. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„To pravda,“ souhlasil.
„Bratři,“ řekl.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. „Nemyslete již smutné časy. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni
