Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Zazdili mě.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. „Zkusil jsem vše
možná muka.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.
„Bratři,“ řekl. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„To pravda,“ souhlasil.
Prvous přisvědčil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Nemyslete již smutné časy.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Jedná-li se
99
. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě
