Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Zazdili mě.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
„To pravda,“ souhlasil. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Jedná-li se
99
. „Nemyslete již smutné časy.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
Prvous přisvědčil.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Vždyt Elektřina není zlá. „Zkusil jsem vše
možná muka. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho
