Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Zkusil jsem vše
možná muka. Jedná-li se
99
. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Vždyt Elektřina není zlá. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Zazdili mě.
„Bratři,“ řekl.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Nemyslete již smutné časy. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
Prvous přisvědčil.
„To pravda,“ souhlasil.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě
