Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Bratři,“ řekl.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Zkusil jsem vše
možná muka. Zazdili mě. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Prvous přisvědčil. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Vždyt Elektřina není zlá. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Jedná-li se
99
. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
„To pravda,“ souhlasil. „Nemyslete již smutné časy.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný
