Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous přisvědčil. „Nemyslete již smutné časy.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. „Zkusil jsem vše
možná muka.
„To pravda,“ souhlasil. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Zazdili mě. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Vždyt Elektřina není zlá.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Bratři,“ řekl. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Jedná-li se
99
