Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
„To pravda,“ souhlasil. Zazdili mě.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Jedná-li se
99
.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
„Bratři,“ řekl. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Vždyt Elektřina není zlá.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. „Zkusil jsem vše
možná muka.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
Prvous přisvědčil. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. „Nemyslete již smutné časy. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek
