Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Prvous přisvědčil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Bratři,“ řekl. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
„To pravda,“ souhlasil.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Jedná-li se
99
.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. „Nemyslete již smutné časy. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Zazdili mě. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Vždyt Elektřina není zlá
