Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
Prvous přisvědčil.
„To pravda,“ souhlasil.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
„Bratři,“ řekl. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Jedná-li se
99
. „Nemyslete již smutné časy.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem. Zazdili mě. „Zkusil jsem vše
možná muka.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni
