Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„Bratři,“ řekl. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Prvous přisvědčil.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. „Nemyslete již smutné časy. „Zkusil jsem vše
možná muka. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Vždyt Elektřina není zlá. Zazdili mě.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
„To pravda,“ souhlasil. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Jedná-li se
99
