Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. „Zkusil jsem vše
možná muka. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
„Bratři,“ řekl.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Jedná-li se
99
.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
Prvous přisvědčil. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. „Nemyslete již smutné časy.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.
„To pravda,“ souhlasil. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Zazdili mě.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Vždyt Elektřina není zlá
