Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Prvous přisvědčil. Jedná-li se
99
. „Nemyslete již smutné časy. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni.
„To pravda,“ souhlasil. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
„Bratři,“ řekl. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. „Zkusil jsem vše
možná muka. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek. Zazdili mě.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho
