Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Vždyt Elektřina není zlá. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Jedná-li se
99
.
„Bratři,“ řekl.
Prvous přisvědčil.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. „Nemyslete již smutné časy. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou. Zazdili mě.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno.
„To pravda,“ souhlasil. „Zkusil jsem vše
možná muka.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem
