Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě.
„Bratři,“ řekl. „Nemyslete již smutné časy.
Prvous přisvědčil. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.
„To pravda,“ souhlasil. Zazdili mě. „Zkusil jsem vše
možná muka. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Jedná-li se
99
.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný. Vždyt Elektřina není zlá.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík
