Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přišel jsem sem teprve
nedávno, když zde již byli oba naši bratři, Prvous Třetínek.“
„Jakže?“ vykřikl Čtvrtík. „Zkusil jsem vše
možná muka. Potřebovali tam
slabší drát, tak uložili skladu. Víš, cpali takových čer
ných isolačních trubek, potýrali důkladně, ale nakonec
poznali, spletli slabším drátem. Zazdili mě. To
však nic nebylo proti tomu, mnou učinili, když jsem se
stal isolovaným Drátem.“
„Měl jsi tedy smutný život,“ ozval Čtvrtík, jsem
zkusil mnoho. ty, černý bratře
Druháku? Povíš také svých osudech?“
Druhák, spojující konec holé rozvodné sekundární sítě
s transformátorem, přisvědčil zasmušil se. „Zazdili tě, ubohý bratře?“
Druhák kývl černou hlavou.“
„Říkal jsi však, jak tebe vylétla podobě jiskry, když jsi
padal onoho sloupu,“ poznamenal Třetínek.
Byl jsem pro příliš tlustý,“ řekl nyní vesele, „proto dali
sem.
„Bratři,“ řekl. „Ale právě naše paní Elek
třina rozzlobila, když nebylo správně zacházeno. Jedná-li se
99
.„Sloužím též,“ pokývl Čtvrtík. Byľjsem násilím oblékán gumy, pak mne
navlékli tyto černé šaty vykoupali ošklivé lázni. Jsme nyní
všichni spolu doufám, již nebudeme sebe odloučeni.
„Ano, zazdili, štěstí vězení netrvalo dlouho.
Budeme poctivě sloužit Elektřině, tak nás jistě ponechají
pohromadě. Byl jsem
do instalace zdi příliš silný.
„To pravda,“ souhlasil. Vždyt Elektřina není zlá.
Prvous přisvědčil.“
Prvous přerušil smutné vzpomínání bratrů. „Nemyslete již smutné časy.
„Raději bych tom ani nemluvil,“ řekl
