Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Rozechvěje se, stejným způ
sobem jako membrána místě, kde prvého přístroje
mluvilo. Nuže, podobném úkazu založen telefon. Kmitá před elektromagnetem, chvěje se, tak
vzniká cívce elektromagnetu před slabý proud, který se
stále mění. jasné.
„Není tak složité,“ řekl.
„Zvuk není stejně silný, tak tato membrána podle řeči
rozechvěje.země pozorně přihlíží práci montérů. Proto vydává týž zvuk, jaký vniká prvního pří
stroje.“
„Nyní tomu rozumím,“ radoval hoch.“
„Ano, rozumím,“ odpovídal chlapec muž pokračoval. Přibližu-
jeme-li kovovou destičku elektromagnetu, začne jeho vinutí
probíhat slabý elektrický proud.“
„Podle toho zvuku?“
„Ano. Znáš již od
tatínka princip dynamaelektromotorů,tedy víš magnetickém
poli. „Byl byste tak laskav vysvětlil mi
aspoň trochu, telefon?“
Muž kývl souhlasně hlavou. podstatě telefon založen
také indukci nebo spíše elektromagnetu. Pak hoch obrátil
k inženýrovi. Představ takto: Proti
malému elektromagnetu upevněna slabá kovová destička, to
je tak zvaná membrána, proti které mluví. Tento proud veden drátem druhému telefon*
nímu přístroji tamopětprocházípodobným elektromagnetem,
prostě týmž přístrojem,kdejeproti elektromagnetu zase taková
malá destička. „Jde tedy tomto
případě nízké napětí, že?“
89
. protože tento proud stále proměnný, mag
netuje také různě tento elektromagnet, takže jeho membrána
je různě silně přitahována.
„Hovořil jste tolik tom, jak vás tehdy váš zaměstnavatel
volal telefonem,“ pravil
