Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Hovořil jste tolik tom, jak vás tehdy váš zaměstnavatel
volal telefonem,“ pravil. Přibližu-
jeme-li kovovou destičku elektromagnetu, začne jeho vinutí
probíhat slabý elektrický proud. Nuže, podobném úkazu založen telefon. Kmitá před elektromagnetem, chvěje se, tak
vzniká cívce elektromagnetu před slabý proud, který se
stále mění.“
„Ano, rozumím,“ odpovídal chlapec muž pokračoval. podstatě telefon založen
také indukci nebo spíše elektromagnetu. „Jde tedy tomto
případě nízké napětí, že?“
89
.“
„Nyní tomu rozumím,“ radoval hoch. Představ takto: Proti
malému elektromagnetu upevněna slabá kovová destička, to
je tak zvaná membrána, proti které mluví.“
„Podle toho zvuku?“
„Ano. „Byl byste tak laskav vysvětlil mi
aspoň trochu, telefon?“
Muž kývl souhlasně hlavou. jasné. Tento proud veden drátem druhému telefon*
nímu přístroji tamopětprocházípodobným elektromagnetem,
prostě týmž přístrojem,kdejeproti elektromagnetu zase taková
malá destička.země pozorně přihlíží práci montérů. protože tento proud stále proměnný, mag
netuje také různě tento elektromagnet, takže jeho membrána
je různě silně přitahována. Proto vydává týž zvuk, jaký vniká prvního pří
stroje.
„Není tak složité,“ řekl.
„Zvuk není stejně silný, tak tato membrána podle řeči
rozechvěje. Znáš již od
tatínka princip dynamaelektromotorů,tedy víš magnetickém
poli. Pak hoch obrátil
k inženýrovi. Rozechvěje se, stejným způ
sobem jako membrána místě, kde prvého přístroje
mluvilo
