Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
hoch vykřikl, neboť kloubu mu
přeskočila elektrická jiskra. „Je skleněná
láhev polepená zvenku uvnitř staniolem.“
„Rozumím,“ mluvilhoch, „ale pořád ještě nemohu pochopit,
jak možný rozhlas.“
„To ono,“ kýval hlavou inženýr. „Povím
ti to, ale pak již musím jít montéry transformační budce. Zavolal potom jednoho nás, aby kloubem
prstu dotkl oné koule.Inženýr zavrtěl hlavou. Slabého proudu používá telefonech, te
legrafii, kapesní svítilny jsou napájeny slabým proudem ze
suchých baterií, galvanické články vyrábějí slabý proud —
prostě rozdíl mezi slabým proudem nízkým napětím. Tam přece nejsou žádné dráty!“
„Ani radiofonie není tak složitá,“ usmál člověk. podstatě totéž, avšak namísto láhve to
jen skleněná deska, polepená obou stranách staniolovými
90
. telefonu však nejde nízké napětí, nýbrž
o slabý proud. Předchůdcem leydenské láhve Frank-
linova deska. Pan profesor nám
ji loni třídě ukazoval. Ne
zapomínej rozlišovat dva hlavní druhy elektrického proudu:
Slabé proudy -—o nichž jsme nyní hovořili, silné proudy, jež
se dělí nízké napětí vysoké napětí. Třel ebonitovou tyč, pak vždy
přiblížil kovové kouli láhvi. „Nuže, vysvětlím to
podle tohoto principu.
„Nikoliv nízké napětí,“ opravoval chlapce. Přeskočila malá elektrická
jiskra, tak opakoval několikráte, konečně byla leyden-
ská láhev nabita. „Nízké vy-
soké napětí rozlišujeme silných proudů, jakých používáme
pro přenos elektrického proudu dálku jako primárního
vedení vysokým napětím rozvodných sítí, dodávajících
nízké napětí pro světlo, žehličky, vařiče, léčebné přístroje a
elektromotory.
Znáš přece školy leydenskou láhev?“
„Ano, znám,“ odpovídal vesele chlapec
