Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Zavolal potom jednoho nás, aby kloubem
prstu dotkl oné koule. „Nízké vy-
soké napětí rozlišujeme silných proudů, jakých používáme
pro přenos elektrického proudu dálku jako primárního
vedení vysokým napětím rozvodných sítí, dodávajících
nízké napětí pro světlo, žehličky, vařiče, léčebné přístroje a
elektromotory. Ne
zapomínej rozlišovat dva hlavní druhy elektrického proudu:
Slabé proudy -—o nichž jsme nyní hovořili, silné proudy, jež
se dělí nízké napětí vysoké napětí. Slabého proudu používá telefonech, te
legrafii, kapesní svítilny jsou napájeny slabým proudem ze
suchých baterií, galvanické články vyrábějí slabý proud —
prostě rozdíl mezi slabým proudem nízkým napětím. hoch vykřikl, neboť kloubu mu
přeskočila elektrická jiskra.
„Nikoliv nízké napětí,“ opravoval chlapce.“
„Rozumím,“ mluvilhoch, „ale pořád ještě nemohu pochopit,
jak možný rozhlas. Tam přece nejsou žádné dráty!“
„Ani radiofonie není tak složitá,“ usmál člověk.“
„To ono,“ kýval hlavou inženýr. podstatě totéž, avšak namísto láhve to
jen skleněná deska, polepená obou stranách staniolovými
90
. telefonu však nejde nízké napětí, nýbrž
o slabý proud. Předchůdcem leydenské láhve Frank-
linova deska. „Povím
ti to, ale pak již musím jít montéry transformační budce. „Je skleněná
láhev polepená zvenku uvnitř staniolem. Přeskočila malá elektrická
jiskra, tak opakoval několikráte, konečně byla leyden-
ská láhev nabita. „Nuže, vysvětlím to
podle tohoto principu.Inženýr zavrtěl hlavou.
Znáš přece školy leydenskou láhev?“
„Ano, znám,“ odpovídal vesele chlapec. Pan profesor nám
ji loni třídě ukazoval. Třel ebonitovou tyč, pak vždy
přiblížil kovové kouli láhvi
