Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Rozzloben
jsem vypravil statku, kde bydlil náš montér. Marně jsem vykládal
o nebezpečí nemožnosti práce tomto ďábelském počasí. nyní? Montér po"
krčil rameny řekl, spraví ráno.
Nejprve jsme vypjaliúsekovývypínačnakraji obcena vysokém
napětí pak šli transformátoru. Ale již námi znovu běželi
od starostů, opět volá šéf. Vypnutím
úsekového vypínače jsme totiž odpojili proudu pod námi
ležící městečko, kde jim světlo zhaslo. Ale jen
jsem doma začal svlékat, přiběhl znovu čeledín starostů
s naléhavým vzkazem, abych hned šel telefonu, volá
šéf.
„Bii jsme tedy domů,“ pokračoval, „zmrzlí kost.
A konečně, vždyť dříve byli dlouhá léta bez elektrického
proudu!“
Inženýr oddychl. Konečně, jednou občané vydrží bez elektrického
světla, byl stejně již pozdní večer, kdy mnozí snad spali. Musel jsem vyslechnout nelicho
tivá slova, kterými můj zaměstnavatel častoval. Ale nechtěl
jít. Myslil jsem, má
pravdu. nařídil mi, musíme vysoké
napětí hned zapnout montér může pracovat pod proudem. Mrzutě jsem poslechl pak jsem slyšel sluchátku hlas
svého chlebodárce, zlostnýahněvivý.
,Jak jej mohu pustit stožár stransformátorem, je-li těsně nad
ním vedení vysokém napětí?1křikl jsem již také telefonu.
,Víte přece, vysoké napětí zde těsně nad hlavou, stojí4i
86
. Oba jsme stáli
v hrozném nečase pod transformátorem. Teprve prosby poslechl šli jsme ven mrazu.Železné kpnstrukci držící transformátor oba jsme odskočili
od vypínače, který rázem roztavil, ažhavý kov nás stříkl.
Trval tom,žeporuchamusí být hned odstraněna.
Ihned bylo dodávce proudu pro celou obec. lidé tamodtud neměli
nic jiného práci, než telefonovat mému zaměstnavateli,
který okamžitě volal zase mě