Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Mrzutě jsem poslechl pak jsem slyšel sluchátku hlas
svého chlebodárce, zlostnýahněvivý. Ale nechtěl
jít.
Nejprve jsme vypjaliúsekovývypínačnakraji obcena vysokém
napětí pak šli transformátoru. Marně jsem vykládal
o nebezpečí nemožnosti práce tomto ďábelském počasí. Ale jen
jsem doma začal svlékat, přiběhl znovu čeledín starostů
s naléhavým vzkazem, abych hned šel telefonu, volá
šéf. Ale již námi znovu běželi
od starostů, opět volá šéf. Oba jsme stáli
v hrozném nečase pod transformátorem. Teprve prosby poslechl šli jsme ven mrazu. Vypnutím
úsekového vypínače jsme totiž odpojili proudu pod námi
ležící městečko, kde jim světlo zhaslo. nařídil mi, musíme vysoké
napětí hned zapnout montér může pracovat pod proudem.
Ihned bylo dodávce proudu pro celou obec.Železné kpnstrukci držící transformátor oba jsme odskočili
od vypínače, který rázem roztavil, ažhavý kov nás stříkl.
,Jak jej mohu pustit stožár stransformátorem, je-li těsně nad
ním vedení vysokém napětí?1křikl jsem již také telefonu.
A konečně, vždyť dříve byli dlouhá léta bez elektrického
proudu!“
Inženýr oddychl. lidé tamodtud neměli
nic jiného práci, než telefonovat mému zaměstnavateli,
který okamžitě volal zase mě. nyní? Montér po"
krčil rameny řekl, spraví ráno.
,Víte přece, vysoké napětí zde těsně nad hlavou, stojí4i
86
.
„Bii jsme tedy domů,“ pokračoval, „zmrzlí kost. Myslil jsem, má
pravdu. Rozzloben
jsem vypravil statku, kde bydlil náš montér. Konečně, jednou občané vydrží bez elektrického
světla, byl stejně již pozdní večer, kdy mnozí snad spali. Musel jsem vyslechnout nelicho
tivá slova, kterými můj zaměstnavatel častoval.
Trval tom,žeporuchamusí být hned odstraněna
