Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A konečně, vždyť dříve byli dlouhá léta bez elektrického
proudu!“
Inženýr oddychl. Ale nechtěl
jít.Železné kpnstrukci držící transformátor oba jsme odskočili
od vypínače, který rázem roztavil, ažhavý kov nás stříkl.
,Víte přece, vysoké napětí zde těsně nad hlavou, stojí4i
86
. Rozzloben
jsem vypravil statku, kde bydlil náš montér. nařídil mi, musíme vysoké
napětí hned zapnout montér může pracovat pod proudem.
„Bii jsme tedy domů,“ pokračoval, „zmrzlí kost. Ale již námi znovu běželi
od starostů, opět volá šéf. Marně jsem vykládal
o nebezpečí nemožnosti práce tomto ďábelském počasí. Oba jsme stáli
v hrozném nečase pod transformátorem. Ale jen
jsem doma začal svlékat, přiběhl znovu čeledín starostů
s naléhavým vzkazem, abych hned šel telefonu, volá
šéf. Teprve prosby poslechl šli jsme ven mrazu. Musel jsem vyslechnout nelicho
tivá slova, kterými můj zaměstnavatel častoval. nyní? Montér po"
krčil rameny řekl, spraví ráno.
Trval tom,žeporuchamusí být hned odstraněna.
Ihned bylo dodávce proudu pro celou obec. Mrzutě jsem poslechl pak jsem slyšel sluchátku hlas
svého chlebodárce, zlostnýahněvivý.
,Jak jej mohu pustit stožár stransformátorem, je-li těsně nad
ním vedení vysokém napětí?1křikl jsem již také telefonu.
Nejprve jsme vypjaliúsekovývypínačnakraji obcena vysokém
napětí pak šli transformátoru. Myslil jsem, má
pravdu. Konečně, jednou občané vydrží bez elektrického
světla, byl stejně již pozdní večer, kdy mnozí snad spali. Vypnutím
úsekového vypínače jsme totiž odpojili proudu pod námi
ležící městečko, kde jim světlo zhaslo. lidé tamodtud neměli
nic jiného práci, než telefonovat mému zaměstnavateli,
který okamžitě volal zase mě
