Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Železné kpnstrukci držící transformátor oba jsme odskočili
od vypínače, který rázem roztavil, ažhavý kov nás stříkl. Ale již námi znovu běželi
od starostů, opět volá šéf.
Ihned bylo dodávce proudu pro celou obec. nařídil mi, musíme vysoké
napětí hned zapnout montér může pracovat pod proudem. Ale jen
jsem doma začal svlékat, přiběhl znovu čeledín starostů
s naléhavým vzkazem, abych hned šel telefonu, volá
šéf. Marně jsem vykládal
o nebezpečí nemožnosti práce tomto ďábelském počasí.
,Jak jej mohu pustit stožár stransformátorem, je-li těsně nad
ním vedení vysokém napětí?1křikl jsem již také telefonu. Rozzloben
jsem vypravil statku, kde bydlil náš montér. Vypnutím
úsekového vypínače jsme totiž odpojili proudu pod námi
ležící městečko, kde jim světlo zhaslo. nyní? Montér po"
krčil rameny řekl, spraví ráno.
A konečně, vždyť dříve byli dlouhá léta bez elektrického
proudu!“
Inženýr oddychl. Myslil jsem, má
pravdu.
,Víte přece, vysoké napětí zde těsně nad hlavou, stojí4i
86
. Konečně, jednou občané vydrží bez elektrického
světla, byl stejně již pozdní večer, kdy mnozí snad spali. Ale nechtěl
jít.
„Bii jsme tedy domů,“ pokračoval, „zmrzlí kost. Teprve prosby poslechl šli jsme ven mrazu. Mrzutě jsem poslechl pak jsem slyšel sluchátku hlas
svého chlebodárce, zlostnýahněvivý.
Nejprve jsme vypjaliúsekovývypínačnakraji obcena vysokém
napětí pak šli transformátoru.
Trval tom,žeporuchamusí být hned odstraněna. lidé tamodtud neměli
nic jiného práci, než telefonovat mému zaměstnavateli,
který okamžitě volal zase mě. Musel jsem vyslechnout nelicho
tivá slova, kterými můj zaměstnavatel častoval. Oba jsme stáli
v hrozném nečase pod transformátorem
