Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Marně jsem vykládal
o nebezpečí nemožnosti práce tomto ďábelském počasí.
Nejprve jsme vypjaliúsekovývypínačnakraji obcena vysokém
napětí pak šli transformátoru.
A konečně, vždyť dříve byli dlouhá léta bez elektrického
proudu!“
Inženýr oddychl. Myslil jsem, má
pravdu.
,Víte přece, vysoké napětí zde těsně nad hlavou, stojí4i
86
. Ale již námi znovu běželi
od starostů, opět volá šéf.
Trval tom,žeporuchamusí být hned odstraněna. Mrzutě jsem poslechl pak jsem slyšel sluchátku hlas
svého chlebodárce, zlostnýahněvivý.
„Bii jsme tedy domů,“ pokračoval, „zmrzlí kost. Konečně, jednou občané vydrží bez elektrického
světla, byl stejně již pozdní večer, kdy mnozí snad spali. nařídil mi, musíme vysoké
napětí hned zapnout montér může pracovat pod proudem. Teprve prosby poslechl šli jsme ven mrazu.
Ihned bylo dodávce proudu pro celou obec.
,Jak jej mohu pustit stožár stransformátorem, je-li těsně nad
ním vedení vysokém napětí?1křikl jsem již také telefonu. Ale nechtěl
jít. nyní? Montér po"
krčil rameny řekl, spraví ráno. lidé tamodtud neměli
nic jiného práci, než telefonovat mému zaměstnavateli,
který okamžitě volal zase mě.Železné kpnstrukci držící transformátor oba jsme odskočili
od vypínače, který rázem roztavil, ažhavý kov nás stříkl. Ale jen
jsem doma začal svlékat, přiběhl znovu čeledín starostů
s naléhavým vzkazem, abych hned šel telefonu, volá
šéf. Musel jsem vyslechnout nelicho
tivá slova, kterými můj zaměstnavatel častoval. Vypnutím
úsekového vypínače jsme totiž odpojili proudu pod námi
ležící městečko, kde jim světlo zhaslo. Rozzloben
jsem vypravil statku, kde bydlil náš montér. Oba jsme stáli
v hrozném nečase pod transformátorem
