Bratři Drátové: román měděného drátu a elektřiny

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.

Vydal: Orbis, knihtiskárna Praha Autor: Jan Karel Čemus

Strana 85 z 103

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
já jsem tam bydlil dojížděl města kanceláře. „Konečně bylo vše štastně hotovo, sedlák Petr měl radost, motor poběží, pospíchali trans­ formátoru, který byl sloupu, abychom dole rozvodné skřínce zapjali znovu proud.“ Inženýr znovu odfoukl kouř cigarety pokračoval. Nebylo daleko, asi půl hodiny jízdy vlakem. jsme ovšem tom nevěděli. Těšil jsem teplé lůžko.vesele svítilo. Napadaly spousty sněhu silně mrzlo. Tenkráte byla hrozná zima. Vyřizoval mi, abych hned ten večer dal montérem připojit k síti nový elektromotor rolníka Petra. Ani ten nechtěl jít ven, konečně naléhání uposlechl. Přišel jsem ten večer svého bytu napolo zmrzlý, bytná rychle uvařila čaj teple bylo blaze. Několik dní před vánocemi spustila hrozná plískanice; sníh padal kapkami ledového deště vál ostrý vítr. Ale znal jsem svého šéfa. Právě jsem začínal odstrojovat, když někdo zaklepal vrátka domku, pak vpustila dovnitř bytná čeledína starostů. Petr by jistě mohl počkat zítřka, kdy bych němu zašel montérem, a vše bylo pořádku. Byl to prchlivý člověk, proto jsem oblékl šel tmavým večerem, přikrčen před nárazy ledového větru ostrých jehliček, pro montéra. Bydlil jsem u staré vdovy lesníku montér bydlil jednom statku. „Musili jsme vypnout proud, aby mohl montér provésti ono připojení,“ mluvil. Tento montér dojížděl denně města, kde byl náš podnik. tak při za­ pnutí hlavního vypínače vyšlehla obrovská jiskra nahoře na 85 . Zlobil jsem se. Řezalo obličeje jako jehly. Ale mezitím vichřice ještě více vzmohla, někde přetrhl drát padl jiný, takže dva dráty dotýkaly. Zima byla tehdy, jak jsem řekl, důkladná. Zůstal jsem ve vesnici sám jedním montérem, ostatní byli posláni jiné stavby