Bratři Drátové: román měděného drátu a elektřiny

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.

Vydal: Orbis, knihtiskárna Praha Autor: Jan Karel Čemus

Strana 85 z 103

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tento montér dojížděl denně města, kde byl náš podnik. jsme ovšem tom nevěděli. Právě jsem začínal odstrojovat, když někdo zaklepal vrátka domku, pak vpustila dovnitř bytná čeledína starostů. Vyřizoval mi, abych hned ten večer dal montérem připojit k síti nový elektromotor rolníka Petra. „Musili jsme vypnout proud, aby mohl montér provésti ono připojení,“ mluvil. Ani ten nechtěl jít ven, konečně naléhání uposlechl.vesele svítilo. Zlobil jsem se. Petr by jistě mohl počkat zítřka, kdy bych němu zašel montérem, a vše bylo pořádku.“ Inženýr znovu odfoukl kouř cigarety pokračoval. Řezalo obličeje jako jehly. Zůstal jsem ve vesnici sám jedním montérem, ostatní byli posláni jiné stavby. Zima byla tehdy, jak jsem řekl, důkladná. Několik dní před vánocemi spustila hrozná plískanice; sníh padal kapkami ledového deště vál ostrý vítr. Přišel jsem ten večer svého bytu napolo zmrzlý, bytná rychle uvařila čaj teple bylo blaze. Nebylo daleko, asi půl hodiny jízdy vlakem. Ale mezitím vichřice ještě více vzmohla, někde přetrhl drát padl jiný, takže dva dráty dotýkaly. Bydlil jsem u staré vdovy lesníku montér bydlil jednom statku. Ale znal jsem svého šéfa. „Konečně bylo vše štastně hotovo, sedlák Petr měl radost, motor poběží, pospíchali trans­ formátoru, který byl sloupu, abychom dole rozvodné skřínce zapjali znovu proud. Byl to prchlivý člověk, proto jsem oblékl šel tmavým večerem, přikrčen před nárazy ledového větru ostrých jehliček, pro montéra. Napadaly spousty sněhu silně mrzlo. tak při za­ pnutí hlavního vypínače vyšlehla obrovská jiskra nahoře na 85 . já jsem tam bydlil dojížděl města kanceláře. Tenkráte byla hrozná zima. Těšil jsem teplé lůžko