Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Přespal klidně zdály příjemné sny.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. tehdy čtvrtík velice podivil.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo
