Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. „Už
jsme jej zde potřebovali. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. tehdy čtvrtík velice podivil.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor
