Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Přespal klidně zdály příjemné sny. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. „Už
jsme jej zde potřebovali. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil
