Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. tehdy čtvrtík velice podivil.
Přespal klidně zdály příjemné sny. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo
