Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. tehdy čtvrtík velice podivil. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Přespal klidně zdály příjemné sny.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor
