Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. „Už
jsme jej zde potřebovali. tehdy čtvrtík velice podivil.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Přespal klidně zdály příjemné sny.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce
