Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch
