Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Přespal klidně zdály příjemné sny. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. tehdy čtvrtík velice podivil
