Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. tehdy čtvrtík velice podivil.
. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. „Už
jsme jej zde potřebovali. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil
