Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. tehdy čtvrtík velice podivil. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. „Už
jsme jej zde potřebovali. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce
