Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už
jsme jej zde potřebovali.
.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. tehdy čtvrtík velice podivil.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. Ne, nesejde nimi nikdy! marné
