Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. „Už
jsme jej zde potřebovali.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Přespal klidně zdály příjemné sny. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. tehdy čtvrtík velice podivil. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž
