Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Přespal klidně zdály příjemné sny. tehdy čtvrtík velice podivil. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. „Už
jsme jej zde potřebovali.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat
