Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Přespal klidně zdály příjemné sny. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor
