Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. tehdy čtvrtík velice podivil.
.
Přespal klidně zdály příjemné sny. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu
