Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Přespal klidně zdály příjemné sny. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. tehdy čtvrtík velice podivil.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor