Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. „Už
jsme jej zde potřebovali. tehdy čtvrtík velice podivil. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
