Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. tehdy čtvrtík velice podivil.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor
