Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. tehdy čtvrtík velice podivil.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. „Už
jsme jej zde potřebovali. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. Ne, nesejde nimi nikdy! marné
