Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. „Už
jsme jej zde potřebovali. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. tehdy čtvrtík velice podivil
