Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat
