Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. „Už
jsme jej zde potřebovali.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů
