Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. tehdy čtvrtík velice podivil. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
Přespal klidně zdály příjemné sny. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil
