Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ne, nesejde nimi nikdy! marné. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. „Už
jsme jej zde potřebovali. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch
