Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. tehdy čtvrtík velice podivil. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. „Už
jsme jej zde potřebovali. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec
