Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem. tehdy čtvrtík velice podivil. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Přespal klidně zdály příjemné sny. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. „Už
jsme jej zde potřebovali
