Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už
jsme jej zde potřebovali. Ne, nesejde nimi nikdy! marné. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. tehdy čtvrtík velice podivil.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Přespal klidně zdály příjemné sny. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat
