Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
jsme jej zde potřebovali.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. Ne, nesejde nimi nikdy! marné
