Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Najednou uviděl řeku krk dal to, ona, kolem
které jel tehdy, když byl odvážen svých bratří.Složili nějaké továrně rozpoznával, podobné
místnosti, jako byla ona, kde jeho kolegy navíjejí elektro
motory dynama. Přijde zcela jistě jinam. Ano, to
ona! Jen vezou-li tam, kde Prvous, Druhák Třetínek,
toužil pochybovačně vrtěl hlavou.
Nato jej zasunuli nitra takové zvláštní kovové bedny
a Čtvrtík zatmul, nyní neuvidí ven.
To budou asi ony transformátory, pomyslil si, zachvěl se
při myšlence, nyní bude částí takovéhoto divného elektric
kého stroje.
Oddychl si. Vypadaly jednodušeji. Prvous Třetínek zůstali nezměněni, zůstali
holými Dráty. Druhák pak dostal černý, těžký oblek stal se
82
.
Pak byl celý transformátor upevněn dřevěném pažení,
podobném jednoduché bedně, čtvrtík byl znovu naložen na
nákladní auto odvezen nádraží. Viděl však místnosti jiné podoby než
měly elektromotory. Byl navíjen velkou cívku želez
ným jádrem, jeho závity byly pečlivě počítány, když byl celý
navinut, byl poslán znovu místnosti, kde jej napouštěli, až
se téměř dusil.
Jeho tušení vyplnilo.
Na štěstí však zůstala hlava venku nejmladší bratří
Drátů viděl, byla připojena jednomu menších isolátorů.
A cesta vlakem byla podobná. Byly veliké
cívky, které byly zasunovány kovových beden, konci
těchto beden byly vrchu velké porculánové isolátory. Jen když uvidí svět, aby mohl pátrat svých
bratrech.
Jeho účel jiný. Tentokráte viděl ven lépe a
bystře pozoroval místa, kterými vlak projížděl
