Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Složili nějaké továrně rozpoznával, podobné
místnosti, jako byla ona, kde jeho kolegy navíjejí elektro
motory dynama.
Oddychl si. Tentokráte viděl ven lépe a
bystře pozoroval místa, kterými vlak projížděl. Ano, to
ona! Jen vezou-li tam, kde Prvous, Druhák Třetínek,
toužil pochybovačně vrtěl hlavou. Vypadaly jednodušeji. Viděl však místnosti jiné podoby než
měly elektromotory. Druhák pak dostal černý, těžký oblek stal se
82
.
To budou asi ony transformátory, pomyslil si, zachvěl se
při myšlence, nyní bude částí takovéhoto divného elektric
kého stroje.
Najednou uviděl řeku krk dal to, ona, kolem
které jel tehdy, když byl odvážen svých bratří. Byl navíjen velkou cívku želez
ným jádrem, jeho závity byly pečlivě počítány, když byl celý
navinut, byl poslán znovu místnosti, kde jej napouštěli, až
se téměř dusil. Prvous Třetínek zůstali nezměněni, zůstali
holými Dráty.
Jeho účel jiný.
Pak byl celý transformátor upevněn dřevěném pažení,
podobném jednoduché bedně, čtvrtík byl znovu naložen na
nákladní auto odvezen nádraží.
A cesta vlakem byla podobná.
Nato jej zasunuli nitra takové zvláštní kovové bedny
a Čtvrtík zatmul, nyní neuvidí ven. Byly veliké
cívky, které byly zasunovány kovových beden, konci
těchto beden byly vrchu velké porculánové isolátory.
Na štěstí však zůstala hlava venku nejmladší bratří
Drátů viděl, byla připojena jednomu menších isolátorů. Přijde zcela jistě jinam.
Jeho tušení vyplnilo. Jen když uvidí svět, aby mohl pátrat svých
bratrech
