Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Tentokráte viděl ven lépe a
bystře pozoroval místa, kterými vlak projížděl.
Pak byl celý transformátor upevněn dřevěném pažení,
podobném jednoduché bedně, čtvrtík byl znovu naložen na
nákladní auto odvezen nádraží. Vypadaly jednodušeji. Byl navíjen velkou cívku želez
ným jádrem, jeho závity byly pečlivě počítány, když byl celý
navinut, byl poslán znovu místnosti, kde jej napouštěli, až
se téměř dusil.
Oddychl si. Přijde zcela jistě jinam. Byly veliké
cívky, které byly zasunovány kovových beden, konci
těchto beden byly vrchu velké porculánové isolátory. Prvous Třetínek zůstali nezměněni, zůstali
holými Dráty.
Nato jej zasunuli nitra takové zvláštní kovové bedny
a Čtvrtík zatmul, nyní neuvidí ven. Jen když uvidí svět, aby mohl pátrat svých
bratrech. Druhák pak dostal černý, těžký oblek stal se
82
.
Na štěstí však zůstala hlava venku nejmladší bratří
Drátů viděl, byla připojena jednomu menších isolátorů. Ano, to
ona! Jen vezou-li tam, kde Prvous, Druhák Třetínek,
toužil pochybovačně vrtěl hlavou. Viděl však místnosti jiné podoby než
měly elektromotory.Složili nějaké továrně rozpoznával, podobné
místnosti, jako byla ona, kde jeho kolegy navíjejí elektro
motory dynama.
Najednou uviděl řeku krk dal to, ona, kolem
které jel tehdy, když byl odvážen svých bratří.
To budou asi ony transformátory, pomyslil si, zachvěl se
při myšlence, nyní bude částí takovéhoto divného elektric
kého stroje.
A cesta vlakem byla podobná.
Jeho tušení vyplnilo.
Jeho účel jiný
