Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vypadaly jednodušeji. Byly veliké
cívky, které byly zasunovány kovových beden, konci
těchto beden byly vrchu velké porculánové isolátory.Složili nějaké továrně rozpoznával, podobné
místnosti, jako byla ona, kde jeho kolegy navíjejí elektro
motory dynama. Druhák pak dostal černý, těžký oblek stal se
82
.
Oddychl si. Byl navíjen velkou cívku želez
ným jádrem, jeho závity byly pečlivě počítány, když byl celý
navinut, byl poslán znovu místnosti, kde jej napouštěli, až
se téměř dusil. Jen když uvidí svět, aby mohl pátrat svých
bratrech.
Jeho účel jiný.
Na štěstí však zůstala hlava venku nejmladší bratří
Drátů viděl, byla připojena jednomu menších isolátorů.
Pak byl celý transformátor upevněn dřevěném pažení,
podobném jednoduché bedně, čtvrtík byl znovu naložen na
nákladní auto odvezen nádraží.
A cesta vlakem byla podobná.
Najednou uviděl řeku krk dal to, ona, kolem
které jel tehdy, když byl odvážen svých bratří. Tentokráte viděl ven lépe a
bystře pozoroval místa, kterými vlak projížděl. Viděl však místnosti jiné podoby než
měly elektromotory.
To budou asi ony transformátory, pomyslil si, zachvěl se
při myšlence, nyní bude částí takovéhoto divného elektric
kého stroje. Prvous Třetínek zůstali nezměněni, zůstali
holými Dráty.
Jeho tušení vyplnilo. Ano, to
ona! Jen vezou-li tam, kde Prvous, Druhák Třetínek,
toužil pochybovačně vrtěl hlavou.
Nato jej zasunuli nitra takové zvláštní kovové bedny
a Čtvrtík zatmul, nyní neuvidí ven. Přijde zcela jistě jinam
