Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byly veliké
cívky, které byly zasunovány kovových beden, konci
těchto beden byly vrchu velké porculánové isolátory. Druhák pak dostal černý, těžký oblek stal se
82
.
Jeho účel jiný. Ano, to
ona! Jen vezou-li tam, kde Prvous, Druhák Třetínek,
toužil pochybovačně vrtěl hlavou.
Pak byl celý transformátor upevněn dřevěném pažení,
podobném jednoduché bedně, čtvrtík byl znovu naložen na
nákladní auto odvezen nádraží.
Najednou uviděl řeku krk dal to, ona, kolem
které jel tehdy, když byl odvážen svých bratří. Prvous Třetínek zůstali nezměněni, zůstali
holými Dráty.
A cesta vlakem byla podobná.
Nato jej zasunuli nitra takové zvláštní kovové bedny
a Čtvrtík zatmul, nyní neuvidí ven. Viděl však místnosti jiné podoby než
měly elektromotory. Jen když uvidí svět, aby mohl pátrat svých
bratrech.
Oddychl si.
To budou asi ony transformátory, pomyslil si, zachvěl se
při myšlence, nyní bude částí takovéhoto divného elektric
kého stroje.
Na štěstí však zůstala hlava venku nejmladší bratří
Drátů viděl, byla připojena jednomu menších isolátorů. Tentokráte viděl ven lépe a
bystře pozoroval místa, kterými vlak projížděl. Přijde zcela jistě jinam. Vypadaly jednodušeji.Složili nějaké továrně rozpoznával, podobné
místnosti, jako byla ona, kde jeho kolegy navíjejí elektro
motory dynama.
Jeho tušení vyplnilo. Byl navíjen velkou cívku želez
ným jádrem, jeho závity byly pečlivě počítány, když byl celý
navinut, byl poslán znovu místnosti, kde jej napouštěli, až
se téměř dusil
