Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
kládal první. .
Byl vložen bedny, cítil, vezou spolu jinými bed
nami ulicích, kde bylo hlučno tramvaje vesele cinkaly
svými zvonci, pak slyšel funění parních lokomotiv poznal,
Že nádraží.
Odpočíval několik dní suchém skladišti, divě se, zde
tak dlouho ponechán 'nečinnosti.
Pak uviděl řeku něm srdce zastavilo. řeči lidí, často sem
docházejících pro jiné vodiče, poznal, čekají, jeho lak
dokonale uschne. „Musíme tím pospíšit.
Viděl vesnice, několikměsteček, ale vlak ním uháněl stále dál. Upamatoval
se slova jednoho lidí, kteří jej vyjímali Elektromotoru,
Že přijde novém ošacení nějakého transformátoru.
Pak přišel jiné továrny, byl naň navlečen nový oděv,
koupal pak různých kapalinách, nichž byl cítit líh a
různé přísady, pak cítil, nyní jeho povlak čerstvý
a důkladnější.
Zase viděl štěrbinou ven rozpoznával, vezou vlakem. Ještě týž den
opustil Elektromotor, kde tak málo napracoval, ale kde se
neskonale nudil trápil steskem bratřích. konečně dočkal. Ne, není možné! Kdovíkam vezou!
6 Bratři Drátové 81
. Není táž
řeka, kterou viděl, když vezli Prahy? Ale hned zavrtěl
hlavou. Pojede někam ven nebo zůstane
zde Praze?
Několik dní tak trápil, přemýšleje, ním stane a
kam vlastně dostane.
Zavezou kdbvíjak daleko, pomyslil si.
Opět trnul strachem, ním nyní provedou.“
A tak putoval Čtvrtík místa místo.
Co jen je? uvažoval. Inženýr Málek již
několikráte něj žádal. Stále víc vzda
lují mých bratří
