Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
kládal první. Ne, není možné! Kdovíkam vezou!
6 Bratři Drátové 81
. Není táž
řeka, kterou viděl, když vezli Prahy? Ale hned zavrtěl
hlavou. Stále víc vzda
lují mých bratří.
Opět trnul strachem, ním nyní provedou.
Zase viděl štěrbinou ven rozpoznával, vezou vlakem.
Zavezou kdbvíjak daleko, pomyslil si. Ještě týž den
opustil Elektromotor, kde tak málo napracoval, ale kde se
neskonale nudil trápil steskem bratřích.
Pak uviděl řeku něm srdce zastavilo. .
Co jen je? uvažoval.
Pak přišel jiné továrny, byl naň navlečen nový oděv,
koupal pak různých kapalinách, nichž byl cítit líh a
různé přísady, pak cítil, nyní jeho povlak čerstvý
a důkladnější. Pojede někam ven nebo zůstane
zde Praze?
Několik dní tak trápil, přemýšleje, ním stane a
kam vlastně dostane. Inženýr Málek již
několikráte něj žádal.“
A tak putoval Čtvrtík místa místo. Upamatoval
se slova jednoho lidí, kteří jej vyjímali Elektromotoru,
Že přijde novém ošacení nějakého transformátoru. řeči lidí, často sem
docházejících pro jiné vodiče, poznal, čekají, jeho lak
dokonale uschne. „Musíme tím pospíšit.
Viděl vesnice, několikměsteček, ale vlak ním uháněl stále dál.
Odpočíval několik dní suchém skladišti, divě se, zde
tak dlouho ponechán 'nečinnosti.
Byl vložen bedny, cítil, vezou spolu jinými bed
nami ulicích, kde bylo hlučno tramvaje vesele cinkaly
svými zvonci, pak slyšel funění parních lokomotiv poznal,
Že nádraží. konečně dočkal
