Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak uviděl řeku něm srdce zastavilo.
Zavezou kdbvíjak daleko, pomyslil si.
Odpočíval několik dní suchém skladišti, divě se, zde
tak dlouho ponechán 'nečinnosti. konečně dočkal. Ještě týž den
opustil Elektromotor, kde tak málo napracoval, ale kde se
neskonale nudil trápil steskem bratřích. Stále víc vzda
lují mých bratří. řeči lidí, často sem
docházejících pro jiné vodiče, poznal, čekají, jeho lak
dokonale uschne. .
Zase viděl štěrbinou ven rozpoznával, vezou vlakem. „Musíme tím pospíšit. Pojede někam ven nebo zůstane
zde Praze?
Několik dní tak trápil, přemýšleje, ním stane a
kam vlastně dostane.“
A tak putoval Čtvrtík místa místo. Upamatoval
se slova jednoho lidí, kteří jej vyjímali Elektromotoru,
Že přijde novém ošacení nějakého transformátoru.
Pak přišel jiné továrny, byl naň navlečen nový oděv,
koupal pak různých kapalinách, nichž byl cítit líh a
různé přísady, pak cítil, nyní jeho povlak čerstvý
a důkladnější.
Co jen je? uvažoval. Ne, není možné! Kdovíkam vezou!
6 Bratři Drátové 81
.
Opět trnul strachem, ním nyní provedou. Není táž
řeka, kterou viděl, když vezli Prahy? Ale hned zavrtěl
hlavou. Inženýr Málek již
několikráte něj žádal.kládal první.
Byl vložen bedny, cítil, vezou spolu jinými bed
nami ulicích, kde bylo hlučno tramvaje vesele cinkaly
svými zvonci, pak slyšel funění parních lokomotiv poznal,
Že nádraží.
Viděl vesnice, několikměsteček, ale vlak ním uháněl stále dál
