Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.Žárovka rozesmála protivným smíchem.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka. „Jak tedy dělat?“
75
. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.“
„Jak to?“ zvídal Drát. nesviť
mi očí! Bolí mě. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses
