Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. nesviť
mi očí! Bolí mě.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„Jak to?“ zvídal Drát.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Jak tedy dělat?“
75
.Žárovka rozesmála protivným smíchem
