Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.Žárovka rozesmála protivným smíchem. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou. „Jak tedy dělat?“
75
. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul. nesviť
mi očí! Bolí mě.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.“
„Jak to?“ zvídal Drát. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka
