Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.Žárovka rozesmála protivným smíchem.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík. nesviť
mi očí! Bolí mě. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.“
„Jak to?“ zvídal Drát. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. „Jak tedy dělat?“
75
.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu
