Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul. nesviť
mi očí! Bolí mě.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky. „Jak tedy dělat?“
75
. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„Jak to?“ zvídal Drát.Žárovka rozesmála protivným smíchem. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu