Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. nesviť
mi očí! Bolí mě.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík. „Jak tedy dělat?“
75
. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.Žárovka rozesmála protivným smíchem. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„Jak to?“ zvídal Drát.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce
