Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.“
„Jak to?“ zvídal Drát. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. nesviť
mi očí! Bolí mě.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.Žárovka rozesmála protivným smíchem. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu
