Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. nesviť
mi očí! Bolí mě.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.“
„Jak to?“ zvídal Drát.Žárovka rozesmála protivným smíchem.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu
