Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky. nesviť
mi očí! Bolí mě. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.Žárovka rozesmála protivným smíchem.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.“
„Jak to?“ zvídal Drát
