Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. nesviť
mi očí! Bolí mě.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.Žárovka rozesmála protivným smíchem. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.“
„Jak to?“ zvídal Drát.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít
