Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka. nesviť
mi očí! Bolí mě.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.Žárovka rozesmála protivným smíchem. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.“
„Jak to?“ zvídal Drát.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu
