Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit. „Jak tedy dělat?“
75
.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka. nesviť
mi očí! Bolí mě.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.Žárovka rozesmála protivným smíchem.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.“
„Jak to?“ zvídal Drát. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu
