Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě. nesviť
mi očí! Bolí mě. „Jak tedy dělat?“
75
. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses.“
„Jak to?“ zvídal Drát.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.Žárovka rozesmála protivným smíchem.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka
