Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Povím to, hloupý Dráte,“ řekla jedovatě, „budeš pak
míti přede mnou jinou úctu.
Žárovka pohodila skleněnou hlavou. „Tím závitem vchází mne jeden pól elektrického
proudu, druhý pak vchází malým dotykem konci závitu.“
„Jak to?“ zvídal Drát.
Sroubují-li lidé neopatrně objímky, dostanou často ránu
od elektrického proudu.“
„Ve mně toho hodně, ale jsi jen kus mědi,“ řekla žá
rovka. Ba, kdyby
stál vlhku, mohlo zabít.
„Tím lidé zašroubují objímky,“ vykládala rozšafně
žárovka. „Jak tedy dělat?“
75
. „Jsem skla, vidíš mně mosazný závit.
„Žádal jsem tě, abys neurážela,“ řekl prudce. Elektrický proud již čeká na
závitu člověk, který jej drží, dostaneslušnou ránu. nesviť
mi očí! Bolí mě.
„Poněvadž jsi hlupák,“ vyrazila sebe ostrým hláskem a
Čtvrtík sebou nevrle pohnul.“
„K vůli tobězhasnu, milostpane,“ odseklažárovka.“
„Ty toho víš,“ ozval Čtvrtík.Žárovka rozesmála protivným smíchem. Jsou-li neopatrní a
nevypnou-li proud, uchopí onen mosazný závit tak mě
šroubují objímky lampě.“
„No, no,“ posmíval Drát, „tak vykládej, dovím, co
je tobě.“
Čtvrtík zašklebil Žárovka toho všimla.“
„K čemu ten mosazný závit?“ projevil zvědavost Drát
Čtvrtík.
„Snadno,“ odpověděla, „často zapomínají, mají dříve vy
pnout proud, než dávají objímky. „Kdybys
věděl, jakou práci jsem dala lidem, než mne vytvořili, divil
by ses
