Bratři Drátové: román měděného drátu a elektřiny

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.

Vydal: Orbis, knihtiskárna Praha Autor: Jan Karel Čemus

Strana 74 z 103

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
„Nevěděl jsem, jsi žárovka, myslil jsem, jsi slunce. „Prosím tě, nesviť tak očí,“ řekl zdvořile, ale ostrý smích rozlehl kolem jeho uší. Znovu zahleděl světla, ale oči jej zabolely. Visely stropu, ale tehdy byl den nesvítily. Natáhl se poněkud ven.“ „prosil jsem slušně, 74 . Vždyť sám Čtvrtík cítil, jak něho prýští elektrický proud, proto, aby jím probíhal, ale přímo jeho těla unikal! Málem zmrzačili, zabručel, když náhle byl oslepen prud­ kým světlem. „Poněvadž jmenuji Žárovka,“ odseklo skleněné slunko a Čtvrtík nyní pochopil. vůli tobě, zalezlíku.“ „Proč nadáváš?“ bránil čtvrtík, abys nesvítilo očí. „Jsem vždycky: ona, nezapomínej, ty hloupý Dráte!“ Proč tak vzteká? divil Drát, sklopil hlavu, aby mu světlo nevnikalo tolik očí, ohradil se. „K vůli tobě nebudu svítit, vid’?“ pošklebovalo ono malé slunečko drát.pracovat. . Je snad slunce? uvažoval, ale hned zavrtěl hlavou. Těsně otvoru motoru, kde byl Čtvrtík navinut, zářila jakási nevelká skleněná baňka ostrým zlatovým světlem, Čtvrtík musil zakrýt oči. Ne, slunko bylo přece velmi vysoko své cesty Prahy je zde nikdy neviděl. To tedy Žárovka! jak silně svítí! „Omluv laskavě,“ řekl zdvořile nafoukanému stvoření. „Proč jsi: ona?“ ptal ironicky.“ „Jaké pak: ono?“ rozkřiklo malé slunko tím jasněji zazářilo Čtvrtíka. Slyšel již hovořit žárovkách, ba dokonce zahlédl, když sem byl nesen