Bratři Drátové: román měděného drátu a elektřiny

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.

Vydal: Orbis, knihtiskárna Praha Autor: Jan Karel Čemus

Strana 74 z 103

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vždyť sám Čtvrtík cítil, jak něho prýští elektrický proud, proto, aby jím probíhal, ale přímo jeho těla unikal! Málem zmrzačili, zabručel, když náhle byl oslepen prud­ kým světlem. Natáhl se poněkud ven. „K vůli tobě nebudu svítit, vid’?“ pošklebovalo ono malé slunečko drát.pracovat. Slyšel již hovořit žárovkách, ba dokonce zahlédl, když sem byl nesen. .“ „Jaké pak: ono?“ rozkřiklo malé slunko tím jasněji zazářilo Čtvrtíka. „Prosím tě, nesviť tak očí,“ řekl zdvořile, ale ostrý smích rozlehl kolem jeho uší. To tedy Žárovka! jak silně svítí! „Omluv laskavě,“ řekl zdvořile nafoukanému stvoření. Je snad slunce? uvažoval, ale hned zavrtěl hlavou. „Jsem vždycky: ona, nezapomínej, ty hloupý Dráte!“ Proč tak vzteká? divil Drát, sklopil hlavu, aby mu světlo nevnikalo tolik očí, ohradil se. Ne, slunko bylo přece velmi vysoko své cesty Prahy je zde nikdy neviděl.“ „Proč nadáváš?“ bránil čtvrtík, abys nesvítilo očí. „Proč jsi: ona?“ ptal ironicky.“ „prosil jsem slušně, 74 . Těsně otvoru motoru, kde byl Čtvrtík navinut, zářila jakási nevelká skleněná baňka ostrým zlatovým světlem, Čtvrtík musil zakrýt oči. „Nevěděl jsem, jsi žárovka, myslil jsem, jsi slunce. Znovu zahleděl světla, ale oči jej zabolely. Visely stropu, ale tehdy byl den nesvítily. „Poněvadž jmenuji Žárovka,“ odseklo skleněné slunko a Čtvrtík nyní pochopil. vůli tobě, zalezlíku