Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. Vynalezl Edison.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.“
76
.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu.
„Neurážej!“ vykřikl. Jsem ozdobou celého světa. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem.
„Pak jim nic nestane. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. drát vzácných kovů. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku
