Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem ozdobou celého světa.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka.“
76
. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku. Vynalezl Edison. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.
„Pak jim nic nestane. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život. drát vzácných kovů.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit.
„Neurážej!“ vykřikl
