Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty. Jsem ozdobou celého světa.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.
„Pak jim nic nestane.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.
„Neurážej!“ vykřikl. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky. drát vzácných kovů. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík.“
76
. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. Vynalezl Edison.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka
