Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně. Vynalezl Edison. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život. Jsem ozdobou celého světa.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka.
„Pak jim nic nestane.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu.“
76
. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem.
„Neurážej!“ vykřikl.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. drát vzácných kovů. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku
