Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem. Jsem ozdobou celého světa.
„Pak jim nic nestane.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život.“
76
. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.
„Neurážej!“ vykřikl.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. drát vzácných kovů. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. Vynalezl Edison.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali
