Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. drát vzácných kovů. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty. Jsem ozdobou celého světa. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. Vynalezl Edison. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se.
„Pak jim nic nestane.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka.“
76
.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem.
„Neurážej!“ vykřikl.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík
