Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty. „Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit. Vynalezl Edison.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.
„Pak jim nic nestane.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu.“
76
.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku. Jsem ozdobou celého světa.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.
„Neurážej!“ vykřikl.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. drát vzácných kovů. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem
