Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nebo tebe rozběhnu —“
„Jen nevyhrožuj,“ pošklebovala Žárovka, „povím ti, jaký
drát mně.“
„Jakže!“ vykřikl čtvrtík.
„Neurážej!“ vykřikl.“
76
. drát vzácných kovů.„Musí nejprve vypnout proud, hlupáčku!“ zvolala Žárovka. Hodíš tak ještě pro
dráteníky, ale pro žárovku? Fuj!“ odplivla Čtvrtík za'
hořel hněvem. drát tobě! Vidíš tedy, že
jsi odkázána nás, Dráty.
„Pak jim nic nestane. Jsem ozdobou celého světa.“
Jakýsi člověk vstoupil místnosti otočil vypínačem, žá'
rovka rázem zhasla Čtvrtík dal smíchu. „Nejsem jen skla! závite
mám mosaz uvnitř mám stočený drátek. „Když ze
mne sklárněudělaliskleněnoubaňku, vyssáli mne vzduch,
jiní lidé vložili dovnitř onu spirálku. Vynalezl Edison.“
„A tobě ještě?“ ptal Čtvrtík kousavě domýšlivé
Žárovky. Pak zatavili, když
potom byl spirály puštěn elektrický proud, rozsvítila jsem
se.“
Za chvíli opět rozsvítila upřela své pronikavé oči na
Čtvrtíka. Zejména tehdy,
montujHi nějaké lampy koupelně nebo jsou'li právě
ve vaně, aby vykoupali. „Pak vše dopovím, bych vlastně tebou ani
neměla bavit.
„Hodně,“ vyjekla Žárovka.“
„Hlupáku!“ ulevila žárovka. „Ano, mně drát, ale
nikoliv takový obyčejný, jako jsi ty.
„To, mně svítí, spirálka, zhotovená vzácného
kovu,“ pokračovala svém nafoukaném výkladu.
„Počkej, ten člověk zase rozsvítí,“ mluvila rozčileně
Žárovka. Ale lidé často zapomínají bezpeč
nost mohou tak ohrozit své zdraví, život
